I po dvaadvaceti letech demokratického vývoje se v první velké krizové situaci, kterou současné dění v EU bezpochyby je, vynořují postoje, za něž jsme v historii draze platili: oportunismus, neprincipiálnost, vypočítavost.

To, že se premiér Petr Nečas „rozhodl“ neudělat na nedávném summitu EU žádné rozhodnutí, neboť pro to prý neměl mandát, bylo jen pokračováním oportunistických postojů české politické scény ve vztahu nejen k EU, ale k vnějšímu světu obecně, které jeden ekonom trefně popsal jako „hru na chytrou horákyni“.

Premiéři ostatních zemí „mandát“ evidentně měli, a podle toho také jednali. Některé země si sice eventuálně daly čas na rozmyšlenou, ale jejich premiéři se na summitu nechovali tak, že vlastně nemohou o ničem rozhodovat. O opatřeních pro záchranu eura před summitem se ve většině zemí vedly intenzivní diskuse. Zato v české kotlině předcházelo summitu politické ticho.

Naprostá většina následných politických vyjádření k tomu, co by ČR měla dělat, se pak nesla v duchu nejhoršího čecháčkovství: přikrčme se, počkejme, nenabízejme jasné postoje a už vůbec ne vlastní řešení!