V české kotlině si můžeme těchto argumentů dosytnosti užít, když si otevřeme například Lidové noviny nebo Hospodářské noviny, popřípadě přečteme některé blogy ekonomů na Aktuálně.cz i jinde.

Podstata těchto argumentů se točí okolo údajně neodpovědných států, které si žily nad poměry, a které by se teď pod tlakem finančních trhů prý tudíž měly uskrovnit, zejména pak osekat sociální výdaje. Umírněnější liberálové dávají též jistou vinu finančním trhům, ti „filozofičtěji“ zaměření pak uvažují o „životě na dluh“ jako o součásti civilizačního paradigmatu, které je prý třeba změnit.

Zatímco část této pravicově zaměřené obce ekonomů a komentátorů vítá návrhy na restriktivní opatření, jako je vynucování vyrovnaných rozpočtů s pomocí sankcí, které by měly být obsaženy v nové dohodě eurozóny, další část už zlomila nad eurozónou hůl.

Zejména pak varují před snahou držet s pomocí masivních transferů ekonomicky nad vodou jižní země, jejichž ekonomiky jsou prý v rámci jedné měnové unie nekompatibilní s výkonným severem. Z této části komentátorského a analytického spektra také přichází tuhý odpor proti snahám eurozóny lít další peníze do záchranných valů, například v podobě půjčky MMF.

Odpor proti tomuto aspektu snah o záchranu eurozóny se ovšem také zvednul v levicových kruzích, zejména mezi zastánci radikální levice.