Zatímco strana Angely Merkelové horko těžko bojuje, aby byla alespoň druhá na pásce za výrazně vítězící SPD a možná s pomocí čtvrté nejsilnější liberální FDP, která stále opakuje, že s SPD nepůjde, a doufá v jakousi středovou koalici se zmíněnou CDU-CSU, která by ovšem potřebovala třetího a na to to zatím rozhodně nevypadá, po mnohem delším období vládnutí Vladimíra Putina coby prezidenta a premiéra je parlamentní úspěch jeho Jednotného Ruska, které i díky jednomandátovým obvodům uhájilo spolehlivou ústavní většinu v Ruské dumě, triumfem.

Samozřejmě, nějaký pokles tam je a procenta navíc získali ruští komunisté. Divit se zase tomu tak nelze. Sociální situace určitých částí obyvatelstva se již delší dobu nezlepšuje a lze pochopit, že to vyjadřují tímto způsobem. Naši komentátoři svorně upozorňují, že ruští voliči zase tak velký zájem o tyto volby nemají.

Ale to je pochopitelné. Boris Jelcin svého času, tuším s pomocí tehdy amerických poradců od Clintona, zavedl mimořádně silný prezidentský systém, mimo jiné jako obrannou reakci na pokus o převrat proti prezidentu Gorbačovovi. No a Putin ho účinně využívá. Co je na tom divného. Doporučili mu to američtí liberálové a pro ruské poměry s jejich historickou tradicí samoděržaví byla přirozenou metodou.