Ještě někdy před rokem, před majdanem na Ukrajině a následném katastrofálním vývoji k dnešním dnům, jsem byl sice kriticky, ale střízlivě pozitivně naladěn k Evropské unii, viděl sice ekonomické problémy země a utlumování životní úrovně lidí, ale vinil z nich hloupou restriktivní politiku všech našich pravicových vlád, očekával sice nárůst džihádistů, ale věřil, že se toho pravého konfliktu nedožiju a mimo jiné bral Německo jako záruku stability EU.

No s tím Německem..Měl jsem mnohé pochybnosti v jeho restriktivní finanční politice, která Německo posilovala, ale ostatní země stahovala dolů, tak že se prakticky dodnes nevypořádaly s recesí po hospodářské krizi roku 2008.

Včera přišla ona pověstná poslední kapka, která znejistila poválečné uspořádání Evropy a se kterou by Merkelová se ještě před několika lety neodvážila přijít. Německo se přihlásilo k požadavkům tzv. vyhnanců z Československa a Polska, a tím i popřelo závěry zejména Postupimské konference.

Činí to sice v soft verzi vyhlášením památného dne pro vyhnance.  Ale po soft verzi může přijít také hart. A na to už fakt zatím nejsme ani připraveni.

Sudetští Němci sehráli roli prodloužené ruky Adolfa Hitlera pro rozbití Československa v roce 1938. Ba dokonce lze říci, že bez jejich aktivit by měl Hitler problém, jak Československo uchvátit.