Je to spisovatel, který v poslední době vystoupil z řady a ve svém posledním románu, divadelní hře i v několika rozhovorech v médiích veřejně prezentoval názory, které velmi rozzlobily náš politicky korektní ale netolerantní mainstream. Jeho kritický postoj k poměrům v kruzích samozvané intelektuální elity, k exaltovanému netolerantnímu pokrokářství, vnucování jediné přípustné pravdy, k odtržení této elity od reálných potřeb a zájmů většiny českých občanů, ale i k její faktické intelektuální průměrnosti či podprůměrnosti je stanoviskům IVK velmi blízký. Potvrdily to i středeční Rozmluvy.

David Zábranský na úvod popsal evoluci svých názorů, které právníka, pracujícího původně v neziskovém sektoru a hájícího práva Romů, přivedly k velmi kritickému pohledu na faleš a prázdnotu, jež dominují českému veřejnému prostoru. Tím, že ve své, velmi úspěšné, divadelní hře zpochybnil takové axiomy příslušnosti k naší „intelektuální elitě“, jako je nenávist k současnému prezidentovi a jeho mluvčímu, přivolal na sebe nebývalou a nečekanou vlnu nepochopení a odsudků. 

Tímto krokem zvolil cestu osamělého jezdce, jenž se sice vysvobodil z dusivé konformity pražského pseudointelektuálního ghetta, ale stále čelí podezřívání z toho, že jde o pouhou rafinovanou performanci autora snažícího se upoutat pozornost, protože věčná platnost a pravdivost pokrokářských pravd je přece nezpochybnitelná.

Následná diskuse konstatovala žalostný stav a ohlas české literatury ve společnosti ostře kontrastující se zásadní úlohou spisovatelů a literátů v minulosti a bezprecedentní zvětšující se příkop mezi postoji a názory intelektuálního mainstreamu a široké veřejnosti. Zábranského počiny přesto ukazují, že spisovatelé dnes přes obecný pokles společenského významu literatury mohou a mají mít co říci ke společenskému dění.