Karel Hvížďala: Kdyby se Masaryk s Havlem probudili

23.11.2014 11:21

"Umělec má spolknout lokomotivu a vyvrhnout dýmku," řekl Jean Cocteau a na něj navazovali v třicátých letech i Voskovec s Werichem. V rozhovoru s nimi pro Literární noviny z roku 1935 se dočteme: "Kdysi umění skutečnost naprosto opustilo, protože mu páchla. Dnes skutečnost smrdí, a umělec musí mrtvolu odstranit."

Karel Hvížďala: Kdyby se Masaryk s Havlem probudili
Foto: wikipedia
Popisek: Náhrobní kámen Voskovce a Wericha na Olšanských hřbitovech v Praze.

A to se jim na čas skutečně podařilo: ve třicátých letech Osvobozené divadlo vyvolalo jakousi národní psychózu, kterou nazvali "nezadržitelnou touhou po zaujetí stanoviska." Postoj však modelovali z materiálů sobě vlastních: z páry, pěny, plamenů a zrcadel.

Tak se v roce 1935 zrodila i hra Kat a blázen, v níž dva hrdinové, kteří položili před 25 lety své životy za svůj národ, jenž na jejich odkazu budoval národní mýtus, se náhle objeví živí a zdraví, a tím zkomplikují mocenské plány vůdců politických stran, kteří se potichu snaží rozvrátit demokratickou republiku. Již ve starší hře Osel a stín se objevuje Dolejších deset milionů Abderských, s kterými se hraje falešná hra.

V té době sídlilo Osvobozené divadlo ve Vodičkově ulici v Paláci U Nováků, kde od konce války je Divadlo ABC. Voskovec s Werichem pronásledovali slova, jak říkával Nezval, naproti v Akademické kavárně: dnes je tam McDonald's. Napsali tam i obě zmíněné hry. Byla to doba lokálních patriotů všech kaváren a vináren.

Domů, na Malou Stranu, však museli oba protagonisté chodit po představení po nábřeží a po mostech a jejich cesty jako ostatně řady tehdejších umělců, jak popisuje nedávno vydaná kniha “Praha avangardní”, končívaly po práci v kavárnách, ve vinárnách a barech, jejichž červená svítící okna lákala osamělé noční chodce nejen vidinou klidného posezení u vína.

Prostituce byla sice za první republiky zakázaná, ale některé podniky zákon obcházely. Jedním z nich bylo Finale na rohu Štefánikovy ulice a Arbesova náměstí na Smíchově. Tam často končívali Jiří Wolker, Zdeněk Kalista, Vítězslav Nezval, Konstantin Biebel či Jaroslav Seifert. Biebel o tom Nezvalovi napsal: "Jak jsi se dostal domů? Neumřel jsi steskem po Finale? Kolika nevěstkami asi člověk projde dveřmi u Finale? Myslím, že dokonce sami sebou tam procházíme." Dnes je na rohu, kde bývalo Finale, pobočka Československé obchodní banky.

Kulisy se mění, ale kdyby se Tomáš Garique Masaryk s Václavem Havlem probudili jako postavy ve hře Kat a blázen, taky by se asi hodně divili, co se z jejich odkazu stalo, a tím by nutně komplikovali plány současných mocipánů, kteří opět mluví o dolních deseti milionech. Jen Voskovec a Werich, kdyby to viděli, by zřejmě zůstali stejní, psali by hry a jásali spolu s André Bretonem "nad setkáním deštníku se šicím strojem na operačním stole."

Jen by možná připomněli, jako tenkrát: "Vyvržená dýmka nechť kouří stejně jako spolehlivá lokomotiva," protože věděli, že poezie je důležitější než most přes Nuselské údolí. To už je ale Seifert. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Český rozhlas

Mgr. Ing. Taťána Malá byl položen dotaz

znásilnění

Dobrý den, prý pro novou definici znásilnění hlasovalo 169 poslanců. A co ten zbytek? To byl někdo proti? Zajímalo by mě kdo. A ještě víc by mě zajímalo, jak to bude vypadat v praxi. Jak bude oběť prokazovat, že říkala ne? A zvyšují se s novelou i tresty za znásilnění, protože když občas slyším o ně...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Štefec (Trikolora): Tak kdo tady vlastně vede válku?

20:57 Štefec (Trikolora): Tak kdo tady vlastně vede válku?

Vyjádření experta Trikolory k útokům na kritiky války.