A to se jim na čas skutečně podařilo: ve třicátých letech Osvobozené divadlo vyvolalo jakousi národní psychózu, kterou nazvali "nezadržitelnou touhou po zaujetí stanoviska." Postoj však modelovali z materiálů sobě vlastních: z páry, pěny, plamenů a zrcadel.
Tak se v roce 1935 zrodila i hra Kat a blázen, v níž dva hrdinové, kteří položili před 25 lety své životy za svůj národ, jenž na jejich odkazu budoval národní mýtus, se náhle objeví živí a zdraví, a tím zkomplikují mocenské plány vůdců politických stran, kteří se potichu snaží rozvrátit demokratickou republiku. Již ve starší hře Osel a stín se objevuje Dolejších deset milionů Abderských, s kterými se hraje falešná hra.
V té době sídlilo Osvobozené divadlo ve Vodičkově ulici v Paláci U Nováků, kde od konce války je Divadlo ABC. Voskovec s Werichem pronásledovali slova, jak říkával Nezval, naproti v Akademické kavárně: dnes je tam McDonald's. Napsali tam i obě zmíněné hry. Byla to doba lokálních patriotů všech kaváren a vináren.
Domů, na Malou Stranu, však museli oba protagonisté chodit po představení po nábřeží a po mostech a jejich cesty jako ostatně řady tehdejších umělců, jak popisuje nedávno vydaná kniha “Praha avangardní”, končívaly po práci v kavárnách, ve vinárnách a barech, jejichž červená svítící okna lákala osamělé noční chodce nejen vidinou klidného posezení u vína.
Prostituce byla sice za první republiky zakázaná, ale některé podniky zákon obcházely. Jedním z nich bylo Finale na rohu Štefánikovy ulice a Arbesova náměstí na Smíchově. Tam často končívali Jiří Wolker, Zdeněk Kalista, Vítězslav Nezval, Konstantin Biebel či Jaroslav Seifert. Biebel o tom Nezvalovi napsal: "Jak jsi se dostal domů? Neumřel jsi steskem po Finale? Kolika nevěstkami asi člověk projde dveřmi u Finale? Myslím, že dokonce sami sebou tam procházíme." Dnes je na rohu, kde bývalo Finale, pobočka Československé obchodní banky.
Kulisy se mění, ale kdyby se Tomáš Garique Masaryk s Václavem Havlem probudili jako postavy ve hře Kat a blázen, taky by se asi hodně divili, co se z jejich odkazu stalo, a tím by nutně komplikovali plány současných mocipánů, kteří opět mluví o dolních deseti milionech. Jen Voskovec a Werich, kdyby to viděli, by zřejmě zůstali stejní, psali by hry a jásali spolu s André Bretonem "nad setkáním deštníku se šicím strojem na operačním stole."
Jen by možná připomněli, jako tenkrát: "Vyvržená dýmka nechť kouří stejně jako spolehlivá lokomotiva," protože věděli, že poezie je důležitější než most přes Nuselské údolí. To už je ale Seifert.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
