Vzpomeňme: to se před pár lety týkalo i možných kandidátů na prezidenta. Negativní emoce vzbuzovala nečeská jména Pavel Klener a Ivan Wilhelm. A to ještě hudrující zapomněli na dámy, které figurovaly tehdy v politice: na paní Moserovou či Illnerovou, rozenou Lagusovou.
Je to zvláštní, že se takhle kaboníme v době, kdy ve Spojených státech byl ministrem Rumsfeld, jehož předci přišli ze severního Německa, kdy anglická královská dynastie Windsorů pochází z Hannoveru a Lafontaine byl nedávno přední sociálnědemokratický politik v Německu, a kde dnes v Bundestagu sedí muslimka Cemile Giousouf. Nebo u sousedů v Rakousku byl prezidentem Klestil a naopak Schuster seděl na hradě na Slovensku.
Kdybychom ale přistoupili na tuto logiku, podobně by se dalo útočit na bývalého prezidenta Klause, neboť die Klause je poustevna, hráz, nádržka a toto jméno zvláště v jižním Německu se vyskytuje velice často, což mimochodem dokazuje i Klausová synagoga v Praze, jejíž jméno je odvozeno ze tří klaus, pustých prostorů, z kterých vznikla.
Nebo by mohl někdo tvrdit, že jméno Havel je odvozeno od řeky Havol, která se v Berlíně vlévá do Sprévy a že Havolové či Havlové žili podél Havoly.
Stejně úspěšně by šlo dovozovat, že náš současný prezident Zeman je původně označení šlechtice vlastnícího svobodné dědičné statky a že takoví lidé, kteří vykořisťovali čeleď a poddané rovněž nepatří na Hrad anebo dokonce, že toto jméno je rovněž německého původu a vzniklo českým přepisem slova der Seemann, námořník.
Němci by podle stejné logiky nesměli mít za hlavní město Berlín, protože toto město založili v roce 1307 Slované a vzniklo sloučením dvou rybářských osad Berlína a Kolína.
Název Berlína se odvozuje ze slovního základu brl, což je bažina nebo močál či brl-j, což je zase křivý, křivolaký. A křivolaká byla jistě tehdy neregulovaná Spréva, na které město leží. Někdy se taky původ odvozuje ze slova brlen, tyčkový plot, zábradlí a toto slovo přežívá v češtině dodnes. Brlina je haťové dříví a brlení je zábradlí.
Přechylování a skloňování jmen sice do češtiny tradičně patří, ale v globalizované společnosti se už cizokrajně znějícím jménům bez přechylování nemůžeme vůbec divit.
Leda, že bychom jako barokní básník Jan Václav Rosa sepsali novou mluvnici, které on říkal Čechořečnost. V ní navrhoval, abychom epigram překládali jako šprýmopis a knihovně říkali kněhotelna. Pak by ale i tento fejeton se překládal jako podčárník.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
