Václav Polívka: Když jsem byl osloven v Černošicích, abych udělal k výročí Karla Kryla koncert (pochopitelně ne radnicí a ani úsek kultury na to nedá nic, prý chci zneužít jeho odkaz), odpověděl jsem, že jeho revivaly jsou trapná neposlouchatelná hrůza, jeho následníci neexistují a pokud ano, jejich koncert nikoho nebude zajímat. Kryl je pro většinu lidí, omílajících donekonečna několik jeho dnes zcela krotkých písní, modla a symbol boje s komunisty a Ruskem. Nikdo nechce slyšet, že útočil ve skutečnosti na hlupáky a darebáky, což mu vyneslo po roce 1990, kdy poukázal na skutečnost, že zůstali u moci dál, jen se přejmenovali na demokraty, naprostý nezájem a pomluvy. Svůj názor na uctívání obětí válek, do kterých zločinci u moci pro svůj zisk nutí násilím obyčejné slušné lidi, vyjádřil jasně a stručně. "Chcimír" se takovým dnes nadává. Sám se vůbec nepovažoval za protestovatele a jeho neznámá tvorba ještě čeká na své objevení, přičemž její kvalita je nedostižná.

Přesto jsem zapátral a našel dle mého názoru velmi zajímavé písničkáře, tvořící podobně jako Kryl, nebo Havlíček Borovský, nebojící se pojmenovat věci pravými jmény. Posuďte sami, jestli odpovídají obrazu bezzubých pologramotných dezolátů a proruských sviní se školou života, kolem kterých je třeba kopat příkop, jak jsou dnes popisováni odpůrci našeho militaristického korporátního fašismu, kde už se zase děti modlí, jak si přeje Veličenstvo, zakazuje se hrát a zpívat, co jeho pohůnkům není po chuti, a posílají se další sedláci na led, aby si jako neznámí vojíni za pány v nejlepším případě jen lámali nohy. V následujícím rozhovoru jsem položil otázky oběma protagonistům, Jorkovi i Radomíru Švecovi.

Znáte se, slyšeli jste jeden o druhém?

J, RŠ: Zatím jsme neměli navzájem tu čest, ale moc se na společné hraní těšíme. Většinou to bývá oboustranně obohacující.

Kdy jste napsali první píseň s kytarou a o čem byla?