Všude přece slyšíte, že Asadovým oponentem je jakási umírněná opozice. No, co to je opozice, to přece víme. Parlamentní poslanci, kteří nejsou členy vládní strany. Vládu kritizují a rádi by ji po volbách vystřídali. Hlasují proti ní, plamenně ji tepou z řečniště a předkládají konkurenční návrhy.

Některá opozice je radikální. To je ta, která vyhlásí nulovou toleranci všem vládním návrhům, provádí obstrukce, blokuje jednání a každou chvíli navrhuje hlasovat o nedůvěře. A některá opozice je umírněná. Ta také hlasuje proti vládním návrhům, odmítá i vládní rozpočet, ale nevyvolává hlasování o nedůvěře a ani se k takovému hlasování nepřidá, protože nechce způsobit předčasné volby a navíc dostane některé kontrolní funkce. A to je uspořádání opoziční smlouvy. Menšinová vláda tolerovaná částí opozice. Tou umírněnou částí.

A takovou určitě teď mají v Sýrii. Kritizuje v parlamentu Asadovu vládu, ale nehlasuje pro její pád. Nevěříte? Vždy to slyšíte každý den stokrát! Kromě Bašára Asada je tam přece jakási umírněná opozice, tak co to může být jiného, než nějací politici v parlamentních lavicích.