S těmito názory, které jsou většinou politicky motivované, lze úspěšně polemizovat, neboť národní a později státní podniky dříve přinášeli přes svou nízkou efektivitu státu pořád větší prospěch, než podniky patřící soukromníkům, z nichž má stát pouze daně a v případě, že jsou vlastněné zahraničním kapitálem (což je naprostá většina) vůbec nic, protože ty platí daň ze zisku ve svých domovských zemích.

V tomto článku však nechci polemizovat o tom, zda je lepší neefektivní národní, nebo efektivní soukromé tržní hospodářství, nýbrž chci dokázat, že úplně nejlepší je efektivní národní hospodářství a to, že toho jde docílit. Na začátku si musíme přiznat, že za socialismu drtivá většina podniků pracovala mnohem pomaleji a hůře než pracovat mohla. Problém tkvěl v demotivaci v nich pracujících zaměstnanců, kteří viděli, že dobře pracující zaměstnanec má stejný plat jako flákač pracující na stejné pozici.

Tento stav vedl k tomu, že západní soukromé ekonomiky předstihli ty socialistické národní natolik, že rozdíl byl patrný na první pohled (týkalo se to hlavně spotřebního zboží). Odpůrci národní ekonomiky však z politických důvodů zamlčují, že tomu tak nebylo od začátku. Původní národní ekonomika Sovětského svazu totiž až do nástupu Nikity Chruščova k moci, byla mnohem efektivnější, než ty soukromé západní. Tento fakt lze dokázat a dohledat.