Viktor Tichonov se narodil v roce 1930 a původně se připravoval na dělnickou profesi. Během základní vojenské služby se však dostal k hokeji, a ten se stal jeho celoživotní láskou i profesionálním údělem.
V čele sovětské sborné stanul v roce 1977 a od té doby jeho „rudý hokejostroj“ získával vavřín za vavřínem. Fenomenální trenérskou dráhu uzavřel až rok 1994, kdy sborná zůstala bez medaile a Tichonov musel odejít.
10 let nato se ještě do funkce mohl vrátit, ale byl opět neúspěšný, a tak s trenérskou kariérou skončil nadobro.
Tohle vše jsou věci všeobecně známé, ale podívejme se na něco jiného, souvisejícího s již naznačeným despotismem.
Viktor Tichonov prostě sovětskou reprezentaci řídil jako elitní vojenskou jednotku – však taky jeho domovským klubem byl armádní CSKA, kde si mohl počínat, jak sám uznal za vhodné.
A čemu se nakonec divit, když přesně stejně si počínal i jeho neméně slavný předchůdce Anatolij Tarasov.
V sovětské epoše byla touhle „tichonovskou“ metodou řízena víceméně celá společnost – a trpně ji snášela.
Špičkoví hokejisté navíc už proto, že právě vrcholový sport byl tehdy jednou z mála možností, jak se vymanit z šedivého sovětského průměru, přijít si na podstatně větší peníze než ostatní, a v neposlední řadě se vcelku bez problémů dostat do světa, který byl drtivé většině sovětských občanů beznadějně uzavřený.
Přes všechnu svou tvrdost a neústupnost, již mu uprostřed 90. let vyčítal legendární Vjačeslav Fetisov a dobrá dvacítka dalších ruských hráčů z NHL, se během čtvrtečního rozloučení s Viktorem Tichonovem v centrální hokejové hale CSKA v Moskvě bude na tohoto možná sporného, ale jistě výjimečného muže vzpomínat hlavně v superlativech.
Nám to možná připadá zvláštní, ale pro mnoho dnešních Rusů je totiž znamením epochy, jež je pro ně mnohem významnější a úctyhodnější než ta současná, která se na supervelmocenskou sovětskou minulost tak pracně dorovnává.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
