Ti, kteří mají životní zkušenost z posledních dvou společenských systémů - před rokem 1989 a po něm - zažívali oslavné tirády o prvním dělnickém prezidentovi, truhláři Klementovi G., o normalizační hlavě státu, právníkovi Gustávu H., a nyní nejnověji o sametovém prezidentovi, dramatikovi Vaškovi H. Nejprve nedotknutelní a vyvolení pohlaváři, na jejichž opodstatněnou kritiku došlo až v podmínkách nových společenských poměrů.

V případě Klementa G. a Gustava H. to vypadalo, že opěvování jejich brilantního ducha a skutků potrvá na věčné časy a nikdy jinak, ale všechno se změnilo. Dnešní sametoví soudruzi a jejich následovníci z další generace však pokračují v zaběhlém trendu. V takzvaných svobodných médiích staví slovní pomníčky největšímu dramatikovi a "disidentovi" ve střední Evropě a širokém okolí, pouze na Slovensku ještě nepojmenovali po Havlovi mosty, náměstí, letiště a nepostavili sochy, busty a nevyvěsili portréty. Zato udržují atmosféru neskonalého obdivu a pochybného uctívání předepsané modly.

Co výročí, to příležitost

Tak, jako každý člověk a smrtelník, i Václav Havel se narodil a zemřel, ale vždy při této příležitosti a v době oslav VLSR (Velké listopadové sametové revoluce) spouštějí určité politické a mediální skupiny srdceryvný nářek nad odchodem duchovního a státnického génia, jenž přepisoval historii ve jménu svobody a demokracie. Jen díky méně vyspělým lidem, voličům, národům a občanům zůstává nepochopený a nespravedlivě odsuzovaný za svou nezištnost, laskavost a obětavost.

Jeho profesionální propagandisté a sektářští uctívači nezapomenou ve velkorysém mediálním prostoru připomenout plebsu a masám, že stále nedorostly pro pochopení vznešených myšlenek sametového osvícence - a měly by o to více usilovat.

Ze slovenských médií a internetových stránek mainstreamového zaměření se dozvíme o novoročním projevu Václava Havla odvysílaném 1. ledna 1990, v němž mimo jiné uvedl: "Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovídám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí."