Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové,

v průběhu včerejšího i dnešního jednání zde zaznělo mnoho důvodů, proč nové vládě důvěru nevyslovit. A já s většinou z nich souhlasím. Nechci je ale opakovat, ani vstupovat do ideologických sporů. Ráda bych zde vzpomněla a zaměřila se na důvody, které vycházejí z letité praxe. Z toho, jak stát skutečně funguje v terénu, a to v malých firmách, obcích, kancelářích účetních a daňových poradců. Zkrátka tam, kde se politická rozhodnutí mění v každodenní realitu. Je fér říci, že programové prohlášení obsahuje i myšlenky, které dávají smysl. Myšlenka jednotného inkasního místa, které by sloučilo výběr daní, sociálního a zdravotního pojištění, je sama o sobě rozumná, stejně tak slib jednodušších daňových přiznání a přehlednější digitální komunikace se státem.

V ideálním světě by to mohlo znamenat jeden formulář, jeden termín, jednu platbu, to je cíl, se kterým lze souhlasit. V praxi to však bohužel nefunguje. Každá podobná reforma má dlouhé přechodné období. Místo jednoho systému pak několik let fungují systémy dva. Místo jednoho formuláře vznikají nové verze, výjimky, metodiky a dočasná pravidla. Úřady testují, opravují, mění. A právě v této fázi administrativa neroste méně, ale více. Chaos mezi starým a novým nenese stát, ale lidé v praxi - podnikatelé, účetní, obce či spolky.