Veškerá politika vnitřní a zahraniční je mně především upevňováním humanity. Podřizuji politiku požadavkům ethickým. Politika rozumná a poctivá (Havlíček) je nejpraktičtější, nejúčinnější a nejvýhodnější. To i idealisté, lidé slušní a čestní, mají nakonec vždycky pravdu a udělají pro stát, pro národ a lidstvo více, než politikové, jak se jim říká, reální a chytří. Chytráci jsou koneckonců hloupí.

Cítíte též, jak se těmito Masarykovými slovy a zvláště pak oním jeho vyjádřením, že politika je pro něj především upevňováním humanity, vzpíná obraz a představa politiky z rovin i hlubin, až kamsi do nadoblačných výšin? Jak najednou cítíme: ano až tam , až tak vysoko by politika měla být, až tam bychom ji chtěli nacházet, ale ona tam není, protože ona se spíše než dosahováním ideálů zabývá obchodem a handrkováním podomním.

Cítíme to všichni a cítíme to nejvíc a nejbolestněji my, Masarykův lid. A nejsme přitom žádná vybraná družina, vždyť se do ní počítáme my téměř všichni poctiví Češi, Moravané a Slezané. Je nás dobrá větší polovina národa a mohli bychom na poli politiky vykonat zázraky, kdybychom si konečně svou sílu a též to mnohé a cenné, co nás spojuje, uvědomili.

Kdo by se nám poté při volbách mohl postavit? Jaké lepší a potřebnější vlastnosti člověka a politika by kdo mohl před národ postavit, než ty, které v Republikánské osvětě ve dvacátých letech vyslovil T.G. Masaryk: občanská slušnost, žádná příkrost, poctivá hra (fair play), věcnost, tolerance a umírněnost.