Na rozdíl od trochu polozapomenutého a o něco menšího Maroldova panoramatu, které i díky přítomnosti houpaček a kolotočů pokládají mnozí Češi za tak trochu pouťovou atrakci, vzhlíží Poláci k Raclawickému panoramatu s úctou. Je na něm zobrazena jedna z bitev války o nezávislost na konci osmnáctého století, bitva, kterou Poláci vyhráli nad ruskými vojsky. Celá válka však skončila polskou porážkou a zmizením Polska z map světa na dlouhé víc než jedno století. 

Panorama jako jeden z největších národních pokladů zachránili Poláci při poválečném vystěhovávání z dnes ukrajinského Lvova, který si Stalin v roce 1945 definitivně zabral pro sebe. Obnovení se dočkalo až během politické oblevy na počátku osmdesátých let a dnes je vystaveno v novém pavilonu v centru Wroclawi, tedy pár kilometrů od českých hranic. 

Úcta, kterou Poláci projevují tomuto obřímu obrazu, přímo souvisí s úctou projevovanou vůči polské armádě jako celku. Poláci během své velké a složité historie posledních staletí válčili mnohem víc než jiné středoevropské národy, snad s výjimkou Maďarů, jež si museli vládu nad svojí zemí vyvzdorovat na Turcích i Rakušanech. Polské vojenské tradice nejsou jen seznamem proher, několika povstání proti Rusům, porážky v roce 1939 od nacistického Německa, nebo likvidace Varšavského povstání v roce 1944, ale i také mnoha triumfálních vítězství.  

Poláci dokázali zvítězit ve válce s Ruskem a obsadit Moskvu, v době své největší slávy v sedmnáctém století byli největším státem Evropy a za druhé světové války nikdy nepřestali proti nacistům bojovat. A název nejslavnější polské bitvy za druhé světové války u italského Monte Casina nesou dnes ulice v desítkách polských měst.