Věděl jsem, že to moře není, k moři je z Bratislavy ještě tisíc kilometrů daleko, ale představa to byla hezká. Stejně hezká, jako mořský maják uprostřed Neziderského jezera, které se tam v dáli také dalo tušit. Jezera velkého tak, že i ono zdánlivě nekončilo.

To moře na kraji mého bratislavského obzoru byl ale Dunaj, tedy to, co z Dunaje vytvořila přehrada v Gabčíkově, která řeku rozlila do širokého, desítky kilometrů dlouhého přehradního jezera.

Dnes kolem něj vede nejoblíbenější slovenská bruslařská a cyklistická dráha, kde se především v letních podvečerech sejde půlka Bratislavy, rybáři si v bratislavských hospůdkách vypráví o obrovských rybách, které tu ulovili, a když přijede na Slovensko nějaké obzvlášť vzácná návštěva, tak ji slovenský prezident vezme na lodní vyjížďku ke gabčíkovské hrázi.