Marek Řezanka: Kdy říct referendu NE

21.07.2015 7:33 | Zprávy

Bavíme-li se o osudu demokracie jako takové, nemluvě o situaci, kdy se zaměříme na nástroje demokracie polopřímé či přímé, nelze se nezmínit o situaci v Řecku.

Marek Řezanka: Kdy říct referendu NE
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vlajka Evropské unie

Tam referendum proběhlo. Podaří-li se během přibližně dvou týdnů uspořádat platné celonárodní referendum s účastí přesahující 60 % oprávněných voličů bez jakýchkoli excesů, nezbývá než smeknout. Více než 60 % těchto voličů se vyjádřilo zcela srozumitelně k podmínkám, které jsou Řecku diktovány ve stylu „O nás bez nás“. Většina řeckých občanů sdělila těmto podmínkám své zřetelné NE. Demokraticky vyjádřený názor těchto lidí ovšem není respektován. Setkáváme se s postoji, že řečtí občané nemají právo se vyjadřovat k okolnostem, za nichž má několik generací doplácet na dluhy, o jejichž původu nerozhodovaly, které nevytvářely, ale které mají uhradit.

Ať to za nás zatáhnou…

Často je nám omíláno tvrzení, že jsou témata, o nichž nelze v referendu rozhodovat. S triumfálním výsměchem je nám předhazováno, že přece není možné hlasovat o tom, zda zaplatíme, za co dlužíme.

Řečtí občané ale nerozhodovali o nákupu drahé vojenské techniky. Nepodnikali riskantní finanční transakce. Zvolili si sice vládu, která o těchto věcech rozhodovala – ale mandát občanů k takovémuto jednání neměla. Kdyby existovala referenda o jejím možném odvolání, byla by patrně již dávno odvolána. To, že PASOK (Panhelénské socialistické hnutí) získalo v předčasných volbách v lednu 2015 289 482 hlasů (4,7 %), mělo svůj důvod. Svým způsobem to bylo referendum o důvěryhodnosti této strany.

V okamžiku, kdy mávneme nad hlasem většiny oprávněných voličů rukou jako nad bezcenným cárem papíru, ohrožujeme demokracii jako takovou. Ne zbytečně označují ekonomové Krugman a Stiglitz eurozónu za nedemokratickou organizaci (Více ZDE nebo ZDE).

Byli jsme očitými svědky nadšení řeckých občanů, jejich euforie, jejich naděje, že mohou něco změnit. Dokázali se pro něco nadchnout, ukázali nám, že nehodlají být pasivní. Nadšení je ale vystřídáno zklamáním, euforie rozčarováním, neděje beznadějí. Beznadějí a vztekem, jenž se zacílí zejména na politického reprezentanta, který „zradil“. Pomalu se zapomene na veškerý nátlak ze zahraničí – a že byl masivní – a zůstane pouze politik, který veřejně deklaroval: „Beru plnou zodpovědnost za chyby, které jsem učinil, a za to, že jsem se podepsal pod dokument, kterému nevěřím." Proti němu se obrátí hněv pokořených. Jediný, kdo z podobného scénáře může profitovat, jsou fašistická hnutí jako Zlatý úsvit.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Proč by se Ukrajina měla vzdát svého území?

Jde přeci o princip, proč ustupovat agresorovi? A proč vám taky píšu je, že nechápu, jak jste to myslel, že bude Ukrajina válčit o své zájmy do posledního Čecha či Slováka. Vždyť přeci ČR žádné vojáky do boje na Ukrajinu nevysílá, co vím, tak tam šlo válčit jen pár lidí dobrovolně a vláda ani vojáky...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Před obnovou bizarního procesu

9:20 Zdeněk Jemelík: Před obnovou bizarního procesu

Témě po třech letech od podání začne v pondělí 19. května 2025 zlínská pobočka Krajského soudu Brno …