Velkou diskusi o podstatě demokracie zahájil poslanec Evropského parlamentu za SPD Ivan David, když prezentoval názory, které se objevily v rozhovoru s ním pod názvem Věříte teoriím spiknutí? Spílají vám proto do hlupáků? Europoslanec David z SPD má konspirace za hotovou věc (k náhledu ZDE). Religionista a překladatel ze sanskrtu Jan Kozák reagoval textem, který byl vydán pod názvem Jak se bránit proti totálnímu nepříteli člověka, vševládnoucí síle peněz (k přečtení ZDE). Politik a psychiatr David se nedal a kontroval statí, která byla publikována pod titulkem Skutečný úmysl zakladatelů EU? Lid překáží, proto musí být obelstěn (k náhledu ZDE). Jan Kozák, který své myšlenky ozřejmuje ve vlastním nakladatelství Bibliotheca gnostica, se cítil na to, aby on pověděl své howgh. Stalo se tak v článku, který se v Parlamentních listech objevil pod smělým názvem: O mámivé podstatě demokracie. Zde stojím já, tam europoslanec Ivan David (k náhledu ZDE). Jsem tu nyní od toho, abych mezi oba rozčepýřené pány vnesla pohled třetí.

Chybí absence respektu k autoritě?

Není snadné vstoupit do diskuse mezi religionistou Janem Kozákem a poslancem Evropského parlamentu za SPD Ivanem Davidem o příčinách současného marasmu světa i naší země. Srovnání jejich názorů je obtížné hlavně proto, že oba vycházejí z odlišných filosofických základů, z jiných předpokladů a jako řešení vidí rozdílná východiska a setkávají se hodnotově jen vzácně. Jednou z podstat rozdílu pohledů obou autorů je Davidova víra v možnost a potřebu demokracie a Kozákovo odmítnutí demokracie jako „realizace materialistického světonázoru“, jako nebezpečné iluze, blízké komunismu, která ztratila schopnost bránit se „totálnímu nepříteli… vševládnoucí síle peněz“. Nutno poznamenat, že materialistický světonázor je vlastní i liberalismu. Zároveň Kozák odmítá ideál rovnosti jako nebezpečnou iluzi, nebezpečnou hlavně ve vztahu k politice, do níž pak mohou zasahovat nevzdělaní, nemorální, chtiví. Za nejnebezpečnější jev v demokracii pak považuje materialismus, neomezenou svobodu použitelnou k čemukoli a absenci respektu k autoritě.

Sluníčkáři melou prázdný humanismus

Prostředkem k nápravě vidí Jan Kozák v nějaké nové intelektuálně a mravně věrohodné autoritě „otce ducha“ dosažené „čistou cestou poznání“. Jak k takovému poznání dospět konkrétně nezmiňuje a už vůbec se nezabývá rovností ve smyslu práva na vzdělání či na rozvíjení duševního a mravního potenciálu lidí. Kombinace široce pojatého vzdělávání spojeného s mravními principy, ideou humanity a demokracie je základem ideje demokracie. Teprve relevantním vzděláním, zahrnujícím důraz na společné potřeby a humanitní směřování, se mohou lidé stát zodpovědnými občany. Autoritou musí být především určité humanitní hodnoty a principy, vštěpované ve škole, v médiích, v kultuře i politice. Pak konečně vyvstanou podmínky pro zodpovědnou elitu. Tímto procesem procházela navzdory politickým poměrům česká společnost po čtvrt století před rokem 1914. Působení „sluníčkářů a pravdoláskařů“ s prázdným humanismem jen situaci mate.