Nedávno v jednom pražském baru došlo k incidentu. Podnapilý muž vykázal od barového pultu přísedícího do rohu lokálu, protože „s náckem“ sedět nebude. Pak ho polil pivem a při odchodu došlo ke rvačce. „Ten nácek“ chodil s tím druhým do stejné hospody delší dobu, znali se a nikdy k žádnému konfliktu nedošlo. Jednoho dne ho požádal o přátelství na sociálních sítích, což bylo roznětkou sporu. A co že měl „onen nácek“ na svém facebookovém profilu? Schvaloval snad holocaust? Ale kde že, je pouze voličem Miloše Zemana.
K podobným incidentům kolem prezidentských voleb dochází často. Příznivci současného prezidenta se stávají terčem urážek, veřejného ponižováni, dokonce fyzického násilí. I to jsou aspekty prezidentských voleb 2018. Mnoho lidí se dnes bojí říci, co si doopravdy myslí. Žijeme ve společnosti, kde se lidé můžou svobodně bát, ale jen potichu.
Kult bez osobnosti
Očekávalo by se, že odpůrci Miloše Zemana budou lidé tolerantní a snášenliví, budou mluvit slušně a stejně se i chovat. Neděje se tak ani náhodou, jsou to často agresivní až hysteričtí aktivisté, kteří se nezdráhají použít podvodu, provokací nebo přímo fyzického násilí, aby dosáhli svého. Tito lidé popírají základní principy demokracie a plurality názorů, protože mají prostě „Pravdu.“ Jakou? To je otázka za milion. Co odpůrce Zemana vlastně spojuje za ideály, kromě Zemana samotného?
Předně je to příslušnost k „západu“, ale těžko se v tom hledá cosi konkrétního, snad s výjimkou teorií o planetárním spiknutí Ruska. Mimochodem, západ se řekne ukrajinsky „zachod“. Zajímavou definici tzv. kavárny nabízí bulharský publicista Petar Volgin, který charakterizuje tento názorový proud jako „liberální džihád“. Tedy lidi, kteří na evropskou politickou kulturu aplikují fundament a chovají se stejně autoritativně „jako členové hnutí Tálibán, když řídí Afghánistán“. V českých podmínkách se „pražský Tálibán“ shromáždil kolem posmrtného totemu Václava Havla. Ale ani tady není žádná ideová platforma čitelná. Havel toho nic moc konkrétního nenapsal, aby se to dalo uchopit jako názor, z jeho díla ční jen několik floskulí typu: „moc, bezmoc, humanitární bombardování“.
Podstatou tohoto kultu bez osobnosti zůstává jediný princip - nenávist. A odpůrci Zemana se nestydí často hlásat nesnášenlivost rasovou – základem jejich aktivit je paranoická hrůza ze všeho, co je na východ od Prahy, ať je to Rusko, Čína nebo Vsetín. Tím, že popřeli samotnou podstatu demokracie, coby kultury dialogu, kde je možné vyjádřit jiný názor, jejich ideje se scvrkly na pouhopouhý rasismus - „kdo volí Zemana je nácek“. „Proč?“ „Protože Rusko.“ Je to vlastně velmi jednoduché.
„Tak už chcípni!“
Vrcholem nevkusu prezidentské předvolební kampaně bylo zaříkávání smrti nad hlavou Miloše Zemana. Tohoto prapodivného rituálu se účastnila všechna masová média na čele s těmi veřejnoprávními a toto opravdu nehezké přáníčko přežvýkávali snad všichni veřejní intelektuálové, co se jich do kaváren vešlo. Ne, tito dobří lidé mu nepřejí přímo smrt, oni pouze sdílejí obavu, zda se dožije voleb a pokud je přežije, zda se dočká příštího roku... Smrtelná tatva proti prezidentovi je skutečně bizarní projev české politické kultury, zcela nové, spiritistické pojetí demokracie. Naděje, že výsledek voleb, pokud není jiné řešení, lze nějak vyčarovat.
Marně budeme pátrat v historii po něčem podobném. Politických atentátů byla celá řada - noži, střelnými zbraněmi, jedy, ale o případu, že by se podařilo nenáviděnou osobu uhranout, se dočtete leda ve finském eposu Kalevala, kde se runozpěvci zaříkávali dlouhými a opakujícími se zpěvy. Nenávist, kterou houfně nafukují Zemanovi odpůrci, je někdy až dětinská, a podobně jako finský epos začala většinu lidí nudit nebo otravovat natolik, že se rozhodli dát Zemanovi už jen z trucu svůj hlas. Nutit nenávidět je horší, než nutit milovat. Je to vlezlé a nepříjemné. Bere to nejintimnější pocit svobody každého jedince. Vyřčené přání smrti možná jen utvrdí sklaní jádro Zemanových odpůrců, ale pro rozhodující většinu je něco takového jen málo přitažlivého.
Takže, co zbývá z hodnot „anizemanovství“? Snad Havlův odkaz, který nejlépe shrnula masivní outdoorová inzerce na film Prezident Blaník s podtitulem „Pravda a láska zvítězí vy č**áci!“ Lépe to ani vyjádřit nelze. Bude zajímavé sledovat, jestli Miloš Zeman čarování pražských kavárníků přežije, ale vše nasvědčuje tomu, že může v klidu marodit v prezidentském úřadě dalších pět let. Nebo se to nesmí?
Michail Stavrev, autor je publicista
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
