Zpravodajský kanál České televize dnes opakovaně k výročí zdi v Matiční zařazoval rozhovor s bývalým starostou ústecké městské části Neštěmice Pavlem Tošovským (ODS). Ten říkal zhruba toto: Když k nám kvůli zdi přijížděli novináři, očekávali nějaké symboly rasismu, ale viděli docela normální lidi a relativně nízký plot. Soukromě mi ale říkali, že nemohou napsat to, co viděli. Celá ta kauza nebyla symbolem rasismu, nýbrž symbolem obrovského mediálního a politického pokrytectví.
V pořádku, Pavel Tošovský si i po patnácti letech myslí, že postavit ten plot bylo dobré řešení. Trochu zvláštní je, že veřejnoprávní televize vedle jeho názoru nezařadí jiný pohled na věc. Ano, pravděpodobně ho do vysílání někdy jindy zařadí, ale Tošovského názory prostě nechá odeznít bez jakékoli polemiky. Prostě: „Relativně nízký plot“, a co kolem toho lidskoprávníci a pravdoláskaři nadělali křiku a zmatku!
Pravodláskaři proti zdi
S plánem oddělit „spořádané“ občany od „nepřizpůsobivých“ neplatičů přišel v roce 1998 primátor Ústí Ladislav Hruška (ODS) – chtěl tehdy vybudovat čtyři metry vysokou zeď. Ta měla „spořádané“ ochránit před hlukem a nepořádkem ze sousedního rodícího se ghetta. Založila ho sama ústecká radnice, když do místních domů vystěhovala neplatiče nájemného na začátku devadesátých let.
Později během roku 1998 rozhodla neštěmická radnice, že místo vysoké zdi postaví necelé dva metry vysoký keramický plot, ten byl definitivně postaven 12. října 1999. Od počátku kauzy proti zdi a plotu protestovali tehdejší prezident Václav Havel nebo tehdejší zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl, plotem se zabývaly Evropská unie, OSN i Kongres USA. Pod tímto tlakem a na základě příslibu deseti milionů korun na odkup domků „spořádaných“ občanů radnice ustoupila a 24. listopadu 1999 nechala plot zbourat.
Připadá mi, že ale od té doby spíš více lidí souzní s pohledem bývalého neštěmického starosty – normální lidé se chtěli po právu ochránit proti nepřizpůsobivým – už se to píše většinou bez uvozovek – relativně nízkým plotem. A „pravdoláskaři“, „pražská kavárna“, prostě v lepším případě nepraktičtí idealisti, v horším případě neschopní pokrytci jim to ve spolupráci s byrokracií EU, která nám stále víc mluví do života, zakázali.
Připadá mi, že od té doby nejenom získávají na popularitě politici typu Jiřího Čunka nebo Tomio Okamury, ale že společnost stále s větší samozřejmostí přijímá to, co by jí ještě před pár lety připadalo problematické: Návrhy zákonů o zákazu pobytu a vyhlášek o zákazu pohybu na veřejných prostranstvích, volební kampaně, které slibují „vyčistit“ ulice od nepřizpůsobivých... Ivana Řápková a Jiří Čunek se z originálních radikálů stávají součástí mainstreamu... A stále více „normálních spořádaných občanů“ je připraveno přidat se k radikálům v protiromských protestech a demonstracích.
Do Předlic
Tomu odpovídá i řešení. Plot v Matiční sice nestojí, ale také tam už skoro nikdo nebydlí – většina „nepřizpůsobivých“ se odstěhovala třeba do Předlic. To je další ústecké ghetto. Jedno z nejstrašnějších v zemi. Hodně se o něm psalo vloni, kdy se jeden dům zhroutil a pod troskami zemřela mladá žena. Před zhroucením je tam mnohem víc domů.
Vyloučených lokalit či ghett je v Česku kolem čtyř set a žije v nich přibližně 80 tisíc lidí. Nedaří se zamezit „obchodu s chudobou“, kdy majitelé ubytoven a rozpadajících se nájemních domů inkasují extrémně vysoké nájmy hrazené zčásti ze státních příspěvků na bydlení. Nedaří se připravit zákon o sociálním bydlení. Nedaří se zreformovat základní školství, kde romské děti stále čelí diskriminaci, čehož si opětovně povšimla Evropská unie a požaduje po vládě vysvětlení... Stručně: Pokud jde o vyřešení problémů Romů v Česku, tak se nedaří skoro nic.
Jistě, žijeme ve svobodné zemi, i Romové jsou svobodní a mohou se tu volně pohybovat. A tak se mohou svobodně přestěhovat třeba z Matiční do Předlic.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
