Obvyklí petenti (např. Sommerová, Hřebejk, Schwanzenberg) podepsali protest proti odvolání Jiřího Fajta z čela NGP a adresovali ho Andreji Babišovi, kterého jindy kritizují a volají po jeho zmizení z politické scény. Už to je popřením sebe sama, mám však pocit, že tito protestující snad ani v NG nebyli. Diskuze má smysl jen tehdy, když jsou obě strany profesionálně připraveny. To co se děje dnes, jsou jen primitivní výkřiky neinformovaných a zavilých jedinců.

Připouštím, že mě někteří lidé mohou vytýkat způsob pojetí Národní galerie. Budu ho bránit do krve, ale rozdílnost názorů budu respektovat. Co mě však nelze upřít je to, že Národní galerii, její obsah, její provoz, znám opravdu podrobně, poněvadž ze všech porevolučních ředitelů jsem byl v NG zdaleka nejdéle. Za mého působení se celá NG přebudovala, získala nové budovy, nové expozice, a mnoho nových akvizic. Způsob řízení Národní galerie Jiřího Fajta byl neprofesionální, nemorální a směřoval k jeho osobnímu obohacení a zvýznamnění. (Nebudu rozepisovat jednotlivé kauzy, ale mohu je kdykoliv uvést a podpořit důkazy.) Jiří Fajt se neměl nikdy stát generálním ředitelem NG.

Celou dobu mého působení v Národní galerii jsem byl členem klubu ředitelů velkých světových muzeí (Louvre, Ermitáž, MoMA, Metropolitan, atp.) nazvané BIZOP Group a vím, že o hospodaření Národní galerie v Praze ředitelé světových muzeí nevědí nic. Jedna z konferencí tohoto sdružení v době mého působení v NG byla z mé iniciativy také v Praze a pamatuji si velmi dobře jak naše expozice zahraniční kolegy ohromily, ale v žádném případě jim tato několikadenní návštěva nestačila k tomu, aby jakkoliv nahlédli do hospodaření NG v Praze. Od té doby se nic podobného neopakovalo a tak podpisy na prohlášení ředitelů na obranu Jiřího Fajta jsou jen formální.