Finkielkraut, levicový intelektuál, žijící sice za tučný nájem v luxusní části Paříže „La Rive Gauche“ (Levé nábřeží, což je umělecká tvář města, s Latinskou čtvrtí a Montparnassem) velmi fandí útoku na kapitalismus a kapitál. Stále je zasněn do pařížských bouří z osmašedesátého, které nynější nepokoje jen vzdáleně připomínají a jsou jen jejich slabým odvarem. Tehdy před třemi lety se kniha „Nešťastná identita“ stala předmětem živých debat. Viz debata pro časopis Der Spiegel, kde Finkielkraut ve svém rozhovoru mluví o „procesu transformace země do post-národní a multikulturní společnosti.“ K této transformaci dodává svůj názor: „Zdá se mi, že tato obrovská transformace nemůže nic dobrého přinést“.

Nuit debout

To je pouze jedna poloha současné Francie a tehdy si debatující intelektuálové neuvědomily onu druhou polohu, která je nyní zaskočila v prekérních a nekončících nepokojích především pařížské mládeže nazývajících se „V noci na nohou“ (Nuit debout). Petice demonstrujících, což je jakýsi manifest současného hnutí nejprve popisuje, jak tisíce lidí ve Francii na náměstích v ulicích diskutuje a vyměňuje si názory: „Lidé napříč všemi vrstvami společnosti podávají své reflexe o budoucnosti světa. Jde o politično, které není obsahem práce profesionálních politiků, ale nás všech. Je to člověk, kdo by měl být především v centru pozornosti těch, kteří řídí společnost. Partikulární zájmy převážely nad obecnými.“ To se píše v manifestu hnutí, které ale nemá žádný konkrétní cíl, ale jen výzvu: „Přidejte se k nám a sami rozhodujme o společné budoucnosti.“ Na FB hnutí lze sledovat konkrétní aktuální akce ZDE. Pařížské policejní prezidium – prefektura v pondělí 2.května rozhodla, že vzhledem k bouřlivým událostem na Náměstí Republiky v neděli 1.května bude omezovat průběh akcí. Začíná platit zákaz provozování hudební produkce od 22 hodin do 7 hodin ráno, náměstí bude muset být opuštěno po půlnoci až jedné hodiny a je zde zákaz pití alkoholu.

Vláda bojuje s ekonomikou, zato lid s „nicotou“

Francie se po loňských pařížských atentátech ocitla v pádu ekonomiky (viz ) a vláda se za každou cenu snaží o její oživení, a proto začala uplatňovat reformy. Nové kroky, které by zemi měly vyvést z pomalého tempa růstu a měly by oživit ekonomiku, se ale setkaly s odporem Francouzů. Dopad opatření byl opačný, neboť stávky a nepokoje způsobily francouzské ekonomice další ztráty. To, co se děje ve Francii popsal francouzský režisér Gilles Saulnier: „Ve Francii každý táhne za jiný provaz – politici, lid nebo pracující. Konečně by mělo dojít k tomu, aby si sedli za společný stůl a jednali. Vždyť jsme pátá největší ekonomika světa a máme přitom milion nezaměstnaných.“