Důraz na sochy sv. Václava je kladen proto, že nejedné o ledajaké dílo. Především proto, že umělec byl postaven před úkol zobrazení legendy sv. Václava jako personifikace české státnosti. Jeho osobnost je navíc spojována s křesťanstvím a příslušností k přemyslovské dynastii. Co bylo národem vždy uctíváno, byla jeho mučednická smrt v roce 935.

Koňský trh, Václavské náměstí a sv. Václav
Nejznámější socha sv. Václava měla původně stát jako svatováclavský pomník součást vstupu do Národního musea. Než se zmíníme o peripetiích nejznámější české sochy, vzpomeňme na zdejší předchozí sochu sv. Václava od raně barokního sochaře a řezbáře Jana Jiřího Bendla. Jeho sochařské umění můžeme obdivovat v Praze například na kostele sv. Salvátora a mimochodem byl autorem Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.

Než vytvořil monumentální sochu na tehdy zvaném Koňském trhu, měl v Praze za sebou již několik soch sv. Václava. Ale v roce 1678 dostává svoji největší sochařskou zakázku monumentální jezdeckou sochu sv. Václava. Mimochodem jezdecká socha byla vždy považované za vrchol sochařské tvorby. Bendl a po něm stejně tak Myslbek se setkávají s nelehkou úlohou zobrazit knížete Václava, jak bylo výše popsáno, a to navíc nebyla známa jeho skutečná podoba. S prvním vyobrazením sv. Václava se setkáváme u Wolfenbütelského kodexu a Vyšehradského kodexu ( zde je sv. Václav zobrazen v písmeně D). Kolem 14.století se ustálil ikonografický typ sv. Václava, jak jej vlastně známe dodnes a to podle vypodobení již zmíněným Petrem Parléřem. Významný prvorepublikový historik umění Josef Cibulka k této podobě sv. Václava poznamenává: „Jde o novou formu světcovy podoby, která byla opakována více než kterákoliv jiná. Nový obraz národu patrně říkal totéž, co svatováclavská píseň…“. Parléřova vize popisuje mladého muže - typ křesťanského knížete a rytíře - ušlechtilé tváře s bradkou, má na hlavě vévodskou čapku (korunu) se čtyřmi oblouky, bez ozdob. Oblečen je do dlouhé drátěné košile s nákrčníkem, přes kterou má dlouhý kožený kabátec bez rukávů.

Bendlova socha na Koňském trhu vznikla z praktických důvodů, neboť se budovala nová kašna, do které se přiváděla voda ze Štítkovských mlýnů (dnešní Mánes). Byl to vlastně první pražský vodovod ještě z patnáctého století. Novoměští radní se rozhodli místo obyčejné nádrže na vodu vybudovat na Koňském trhu reprezentativní kašnu s jezdeckou sochou, s novoměstským znakem a dvěma vanami na čerpání vody. Socha byla v životní velikosti, ale co je zarážející, že Bendl nevytvořil tvář sv. Václava shora popsanou, jak ji dodnes známe, ale jde o staršího muže. Někteří kunsthistorici spekulují, že se sochař chtěl zavděčit a vzdát holt Ferdinandu III. a vytváří jeho kryptoportrét.

Socha nenarazila na úspěch, naopak a byla postupně stěhována. Nejprve do dolní části náměstí, kde je dnes hotel Evropa, a to v první polovině devatenáctého století (kolem roku 1820) a zde stála až do roku 1879, kdy byla převezena do skladu na Františku a krátce nato, z podnětu kanovníka a probošta vyšehradské kapituly Václava Štulce přemístěna na Vyšehrad, proti budově nového probošství. Stála zde do roku 1960, kdy ji nahradila kopie. Po restaurování byla socha v osmdesátých letech minulého století přemístěna do lapidária Národního muzea. Však známe osud mnoha soch i z novější doby.

Myslbekova socha sv. Václava
Ani druhá jezdecká socha sv. Václava to neměla se svým životem lehké, a to hlavně v období svého vzniku. Přicházela na svět plných třináct let, počítáme-li začátek prací již v roce 1882 a konečný model ukončený v roce 1895. Její tvůrce se potýkal s řadou překážek, ať již vnějších nebo vyvolaných vlastními pochybnostmi.

Když byla odstraněna socha Jana Jiřího Bendla, začalo se budovat Národní museum a počítalo se s tím, že zde bude také socha svatého ochránce české země. Byl vypsán konkurz, kterého se zúčastnilo osm sochařů. První místo nikdo nevyhrál a o druhé místo se podělil Myslbek se sochařem Bohuslavem Schnirchem, který představil sv. Václava na koni, jak žehná davu. Vznikl spor, které dílo je lepší a nakonec tehdejší ministerstvo kultury v roce 1886 zadalo práci J. V. Myslbekovi. Zásluhu na tom měl především mecenáš Hlávka, který obdivoval Myslbekovo dílo a také nakonec na pomník nejvíce finančně přispěl. Myslbek nejprve v roce 1888 vytvořil model kovové sochy, kde sv. Václav drží standartu, znázorňuje vítězství a víru. Úřady však vyjádřily vůči Myslbekově představě monumentu výhrady, a to k jeho koncepci a umístění. Umělec musel opět přikročit k další práci a model změnit. S novým modelem přichází v roce 1895 a představuje původní myšlenku a na každém z rohů pomníku umístil čtyři postavy zemských patronů. Zmíněné úřady tehdy mluvily do rozměrů, podoby jezdce a vedlejších postav, ale i dalšího. Ovšem tentokrát nebyl s podobou nového modelu spokojený sám Myslbek a dochází k dalším změnám. Sochař sice do té doby vytvořil řadu soch, ale toto dílo ve své velikosti a monumentalitě vše překonávalo. Proto se také umělec práci věnoval s veškerou náruživostí a schopností. Platilo to nejen o podobě sv. Václava, ale i o čtyřech dalších sochách Ludmile, sv. Prokopovi, sv. Vojtěchovi a sv. Ivanovi, kterého nakonec nahradil sochou sv. Anežky.

Až v roce 1913 byla teprve odkryta nám známá socha sv. Václava a dvou světců. Během první světové války byly dokončeny práce na dalších dvou postavách.

Dovětek: Skutečná podoba sv. Václava podle antropologa prof. Jindřicha Matiegka
Sochaři a malíři se po celou dobu museli potýkat s podobou sv. Václava, neboť skutečnost neznali. Shora jsme viděli dvě pojetí. Proto se zastavme u vědeckého bádání podoby sv. Václava. Nejznámější jsou závěry Jindřicha Matiegka a na něj navazujícího paleoantropologa Emanuela Vlčka.

Jindřich Matiegka: Lebka knížete Václava je nápadně – extrémně – dlouhá a úzká. Ta nápadnost platila i pro Václavovo 10.století. Šířka Václavovy lebky – 18 a půl centimetru délka; 13,1 cm šířka – působí vzhledem k dnešní jako absolutní abnormalita. Nemá skus úplně otevřený, ale celá honí čelist je také značně zúžena a vytváří hluboký skus.