Prohlášení vrcholných představitelů Bruselu, kvůli nímž se stala Bratislava v pátek 16. září 2016 na jeden den liduprázdná, jsou pro mnohé politiky na nižších pozicích bruselské hierarchie téměř svaté. Brusel se stal totiž už dávno neformálním hlavním městem Evropy, kde o osudech občanů jednotlivých zemí rozhodují ti, které nikdo nevolil, avšak jejich příkazy a nařízení musí povinně respektovat všichni.

Cílem bratislavského summitu bylo najít odpovědi na to, proč občané jednotlivých zemí Evropské unie již tzv. standardním politikům nevěří. Hledala se společná cesta pro politiky a občany, výsledkem čehož byla namalována jakási bratislavská cestovní mapa a přijata Bratislavská deklarace, o níž většina obyčejných lidí ani netuší.

Co se tedy skrývá za vznešenými názvy a krásnými frázemi, o kterých tak květnatě mluvili slovenský premiér Robert Fico, předseda Evropské rady Donald Tusk, předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, německá kancléřka Angela Merkelová, francouzský prezident François Hollande a další evropští lídři, jichž většina běžných lidí už dávno považuje za hrobníky Evropy?

Brusel je dnes nadávka

V předvečer neformálního summitu se na pozvání slovenského premiéra Roberta Fica sešli na Úřadu vlády Slovenské republiky na pracovní večeři "nejopěvovanější" představitelé Bruselu - Donald Tusk, Jean-Claude Juncker a Martin Schulz. Nechyběli samozřejmě předseda slovenského parlamentu Andrej Danko a slovenský prezident Andrej Kiska.

Ten po této pracovní večeři řekl: "Musíme se soustředit na věci, které nás spojují, a vyvarovat se všech návrhů a řešení, které by v kterékoli zemi vyvolaly mezi lidmi negativní emoce. Atmosféra v Evropské unii je zvláštní. Někdo může mít pocit, že projekt Evropské unie stojí nad samou propastí... O Unii jsme zapomněli říkat cokoli pozitivního, a Brusel se stal nadávkou. Navzdory tomu všemu je skutečnost a výsledky evropské spolupráce mnohem lepší než tato nálada..."