Jako ten poloviční věřící nemohu hodnotit jeho vnitřně církevní a vůbec náboženskou činnost, ale jeho slova mířená k celé společnosti mají hlavu a patu, i když se samozřejmě to duchovno tím vším proplétá.

Dopisu předcházel happening před arcibiskupstvím a je více než zřejmé, z jaké líhně pocházeli aktéři. Multikulturní mladí pomatenci, kteří nevidí realitu dneška a už vůbec ne realitu dnešní Evropy. Jejich kroky, vedle snahy o zviditelnění, vedou obecné lidsko-právní poučky a nechtějí vidět, že v krizovém období lze sebezáchovně předřadit národní zájmy před lidská práva.

 Určitým pražským elitám z řad věřících dominuje pan Halík a celá akce je v zákrytu s jeho názory; čímž je řečeno vše – nikterak mu však nepřisuzuji autorství. Tak, jak se liší politické názory občanů dokumentované volbami, tak stejně se liší názory duchovních ke směřování římsko-katolické církve. Je to o to horší, že samotné chování papeže vzbuzuje rozpaky mezi mnohými věřícími, ale i u těch, kteří mu při volbě dali hlas. Necitlivost k historickým zkušenostem a i k současné situaci v záp. Evropě je možná také dána jeho původem mimo Evropu. A až podlézavé kroky (mytí muslimských nohou) vůči islámu nevzbuzují na druhé straně patřičnou odezvu a tak zůstává u prázdných gest, která měla demonstrovat snahu o sblížení dvou největších náboženství. Naprosto však pomíjí nepřátelství vůči křesťanům v základních textech islámu a celkovou nemožnost se s celou ideologií vměstnat do demokratických pravidel v Evropě.