Jako ten poloviční věřící nemohu hodnotit jeho vnitřně církevní a vůbec náboženskou činnost, ale jeho slova mířená k celé společnosti mají hlavu a patu, i když se samozřejmě to duchovno tím vším proplétá.
Dopisu předcházel happening před arcibiskupstvím a je více než zřejmé, z jaké líhně pocházeli aktéři. Multikulturní mladí pomatenci, kteří nevidí realitu dneška a už vůbec ne realitu dnešní Evropy. Jejich kroky, vedle snahy o zviditelnění, vedou obecné lidsko-právní poučky a nechtějí vidět, že v krizovém období lze sebezáchovně předřadit národní zájmy před lidská práva.
Určitým pražským elitám z řad věřících dominuje pan Halík a celá akce je v zákrytu s jeho názory; čímž je řečeno vše – nikterak mu však nepřisuzuji autorství. Tak, jak se liší politické názory občanů dokumentované volbami, tak stejně se liší názory duchovních ke směřování římsko-katolické církve. Je to o to horší, že samotné chování papeže vzbuzuje rozpaky mezi mnohými věřícími, ale i u těch, kteří mu při volbě dali hlas. Necitlivost k historickým zkušenostem a i k současné situaci v záp. Evropě je možná také dána jeho původem mimo Evropu. A až podlézavé kroky (mytí muslimských nohou) vůči islámu nevzbuzují na druhé straně patřičnou odezvu a tak zůstává u prázdných gest, která měla demonstrovat snahu o sblížení dvou největších náboženství. Naprosto však pomíjí nepřátelství vůči křesťanům v základních textech islámu a celkovou nemožnost se s celou ideologií vměstnat do demokratických pravidel v Evropě.
Zcela jistě se Dominik Duka, ať už bude nebo nebude pokračovat na postu primase českého, zhostil doposud svého postavení se ctí. Jsou mu vyčítány kontakty se světskou mocí, ale kdo jiný je k tomu povolán, než hlava katolické církve v ČR. A na druhou stranu, tak jak to slyšíme od poslanců, senátorů nebo zastupitelů z radnic, i občan Duka má právo na prezentování vlastního názoru, což vždy bylo jasně patrno. Uzavírání se do sebe církvi nikdy neprospělo a proto vyvážený postoj k otázkám, které hýbou veřejností, tak jak jej velmi decentně prezentuje občan Duka, je mu ke cti.
Jednou z těch otázek je migrace muslimů a humanita kontra národní zájmy. Právě zde se snáší na papeže největší kritika; nejen za přílišné bratření se s těmi, kteří o to ani moc nestojí, ale hlavně za velmi malý zájem o strádající křesťany v islámských státech. Odhlédneme-li od Vatikánu a podíváme-li se na menšinu podobného snažení u nás, nacházíme Halíkovce, některé v názoru účelové neziskovky, často Topkaře s knížecím dohledem a taky Piráty v čele se zkušeným demonstrantem z Německa, kde v bojové linii spolu s Antifou potíral ten antiislámský neřád. Ti všichni se mohou lidskými právy a humanitou přímo udávit a vlastenec je pro ně hrubá nadávka.
Pro ty málo chápavé, včetně p. Halíka a mladé od Pirátů, jeden hodně názorný příklad: jste v zákopu a proti vám nastupuje na steč nepřátelská pěchota; platí pro vás na 1. místě lidská práva nebo budete střílet?! Kdy je národní zájem více než všechno ostatní? Jiná situace: nepřítel, který sice nezměnil svou rétoriku, ale na oko uznal porážku, jde k vám s bílou vlajkou; do vzdávajících se nestřílí, ale musí do zajateckého tábora. Z toho odvozeno do dnešní doby: evropské elity se prezentují s debilitou hraničícím sebevražedným konáním, když nechají nepřítele nalézt do vlastních zákopů. Pravda zatím beze zbraní, ale ty se dají, při naprosto volném pohybu vetřelců, získat. Ano, jsme ve válce; tedy v podivné válce; nepřítel nás jasně definuje jako protivníka nebo jako druhotřídní lůzu, ale evropští vlastizrádci neznají nic jiného, než se bratřit.
Zatím jsme ( až na nějaké to znásilněníčko v řádu tisíců, krádeže v desetitisících atd.), ve válce ideologií, rétorika protistrany se nezměnila, jen se určité pasáže „umírněně“ zamlčují. To, že je islám většinovou společností odmítán není chyba (pane Halíku) odmítajících, ale těch, kteří nejsou ochotni se vzdát středověkých pouček, pokřivených ještě více učeneckou náplavou v 8.–10. stol., nařizujících vše, od chování jednotlivců až po organizaci státu, tedy budoucího islámského státu. Jen totální pomatenec nevidí (a ještě svou hloupost hlásá), že nemůže umírnit islám na tolik, aby se vešel do evropské demokracie. Pak už to nebude islám a nebo končí demokracie; jedno nebo druhé. Vinu na odmítání všech muslimů do našich končin nemají jen k násilí vybízející verše Koránu, ale více než 50% nenávistných „svatých“ slov vůči nemuslimům, k nevěřícím a jinověrcům. Stále mně zní v uších odpovědi několika mladíků na turecké ulici, když byli tázáni, jak se dívají na Evropany: „Je to zvěř, dobytek…..“; silné, což?! Jenže to přesně je psáno v Koránu! To nemají ze sebe; v Evropě pravděpodobně nikdy nebyli.
Stejně tak se přednáší v mešitách po celé Evropě, která je silně dotovaná nejen penězi, ale i hlasateli toho jediného pravého náboženství. Že jsme nebyli vynecháni z hledáčku islámských jestřábů dokládá býv. hlasatel islámské pravdy imám Samer Shehadeh; myslíte si, že byl v té naší malé komunitě sám s takovými názory a konáním?!!
Na záp. Evropě leží poklop z islámské lži a politiky nepřiznané pravdy. Je zabalený do politické korektnosti a převázaný cenzurou a také připodělaností. Poklop je potřeba odhodit a uvolnit zcela a dávno jasnou pravdu: islám se do demokracie nevejde a do Evropy nepatří !!! Nikdy nebudou ve shodě pod jednou střechou; jsou jako oheň a voda. Až to konečně podělané evropské elity přiznají, pak bude možné konat. Jinak hrozí, že si právo vezmou do svých rukou ti nepovolaní, kterým nebyla dána jiná možnost; a takový stav si nikdo nepřeje. Buďme proto aktivní a neodbytní; chtějme po politicích řešení.
Psali jsme:
autor: PV
