Zato však účastníky většinou odměňují nádherným jarním počasím. K příjemnému charakteru ovšem přispívá i to, že vrcholný management MMF evidentně na podnět Ch. Lagardeové během let výrazně změnil obsah všech oficiálních akcí od formálních řečnických cvičení, kterých jsem si za ta léta užil víc než dost, k přeci jen více pracovnímu charakteru. V tomto ohledu je ovšem třeba uvést, že nálada na zasedání rozhodně nebyla růžová. V souvislosti se snahou MMF více posunout jádro svých analýz směrem ke včasným varováním před problémy se akcentovala rizika a zvažovaly negativní scénáře. Mimořádně zdůrazňována byla obzvlášť rizika dalších propadů světové poptávky a deflačních šoků. Nový aktér zasedání, a s některými takovými jsem hovořil, by se mohl právem obávat, že hrozí bezprostřední ekonomická krize, nebo divit, proč MMF posouvá očekávání spotřebitelů i firem tak výrazně směrem dolů. Jestli snad něco mohlo pozitivně překvapit, tak přesvědčení řady zúčastněných včetně těch, kterých se to mohlo týkat, že donedávna hodně akcentované riziko „vyschnutí“ kapitálových toků do tzv. „emerging markets“ bylo většinou hodnoceno jako méně významné. Už proto, že se odliv týkal primárně jediné ekonomiky, a to čínské, a poslední vývoj naznačuje, že Čína je schopna tento odliv zvládnout.

V kontextu obav z dalšího šoku pro globální poptávku je také třeba hodnotit na zasedání evidentně nejdiskutovanější kapitolu publikace World Economic Outlook, která se věnovala dopadu strukturních reforem na trhu práce z hlediska hospodářského růstu. Jde o skutečně významnou studii, či spíš shrnutí studií, které se na základě empirických zkušeností pokouší z hlediska předchozích prací zhodnotit krátkodobý i dlouhodobý dopad velmi specificky rozčleněných reforem trhu práce na hospodářský růst. Její výsledky dílem nepřekvapují (snížení zdanění práce má pozitivní dopady), avšak dílem představují docela významný návrat k důrazu na poptávkové dopady reforem. To se týká především oblasti příspěvků v nezaměstnanosti, kde studie akcentuje negativní vlivy jejich snížení na poptávku a růst v krátkodobém i střednědobém horizontu. Ono to samozřejmě při důkladnějším zamyšlení zase takové překvapení není, protože zažíváme období deprese tažené propadem poptávky a cen a v takovém období se zvyšuje význam nástrojů hospodářské politiky působících jako tzv. proticyklické vestavěné stabilizátory. Mimochodem, skepsi MMF vůči řeckému programu založenému mj. na zvyšování daní lze vysvětlit právě závěry této studie.