1. Zavádění tržního hospodářství, které považuje peníze a zisk za vrchol všech činností a  hodnot, zasáhlo oblast kultury zvlášť neblaze. Vzpomínám, jak v roce 1992 Milan Uhde, tehdejší ministr kultury, v zahajovacím proslovu na konferenci o Karlu Poláčkovi v Rychnově nad Kněžnou zdůraznil, že si musíme být vědomi toho, že kniha je zbožím. Ta slova mi nemohla nevybavit paradoxní tvrzení, s kterým jsem se někdy na začátku 50. let setkal na kurzu marxistické ekonomie.

Přednášející vysvětlil, že výroba knihy jako zboží je z ekonomického hlediska produktivní, zatímco psaní literárních děl, románů a básní, je činností neproduktivní, protože nepatří do oblasti výroby a hospodářské směny. Dnes  tuto poučku potvrzují statistiky knižního trhu. Nakladatelé, kteří vycházejí z ekonomické hodnoty knihy a ty ostatní považují za přidružené (collateral damages), mají utěšené zisky. Podíváme-li se na nejúspěšnější, to znamená nejprodávanější knihy, zjistíme, že jde zpravidla o výrobky nízké, nulové nebo negativní literární úrovně. Chceš na knihách vydělat? Vydej něco, co osloví nižší vrstvy čtenářova vědomí, co podnítí jeho pudy, sklony zbavené kontroly rozumu a citu. Bezpečně zabírá tematika násilí různého druhu a stupně, sexuální praktiky, morbidnost, záhady, hrůzy, strach. Ne náhodou nejprodávanější knihy nabízejí příběhy živené variacemi tajných šifer, odstínů perverzních šedí, válečných katastrof, fantastických světů, čarodějnictví, rafinovaných vražd.

Kde jsou ty časy, kdy troufalý satyr Marsyas vyzval Apollóna na souboj; bůh krásy a umění ho za trest ho stáhl z kůže. Dnešní Marsyas, bůh masové kultury, kultury masa, pomocí Merkura, bůžka obchodu, opanoval pole Múz a krutě se mstí. Pro dnešní poezii, román, film, divadlo nejsou charakteristické pozitivní citové a intelektuální hodnoty, ale jejich opak, popření, devastace, výsměch. Tento negativní přístup se projevuje také v přístupu k uměleckým dílům minulosti. Babičku Boženy Němcové hraje na scéně bradatý herec známý alkoholovými eskapádami; Mozartův Don Juan se změnil v amerického gangstera; Hamlet oblečený v džínsech a drnkající na kytaru se má zřejmě stát mladým divákům srozumitelnějším. Krása, vznešenost, kultivace výrazu a obsahu, smysl pro míru, katharze – to jsou pro dnešní postmoderní autory odstrašující věci, harampádí minulosti, strašáci do zelí. Dřívější poetismy, slova příznačná pro básnický výraz, nahradily vulgarizmy. Vyškrtněte tuto přidanou tematickou a slovní hodnotu z veršů nejprodávanějšího českého básníka a – co z nich zbude? Jen zastaralé veršování. Také autoři románů a povídek s gustem používají slova a výrazy z nejnižších pater hovorové řeči; jejich vzory byli textaři undergroundových kapel, kteří považovali vulgaritu za účinnou zbraň v boji za svobodu projevu. Předválečnou americkou filmovou produkci hlídali cenzoři, dávali dobrý pozor, aby se herečky příliš neobnažovaly a aby polibky nevzbuzovaly nežádoucí emoce a představy. Druhá světová válka učinila této prudérii přítrž, ochotně zapracoval duch obchodu a viditelné ruky masové poptávky. Také u nás se nahota a obscenita stala lákavým zbožím. Cesta ke globalizaci dříve podpultového zboží se doširoka otevřela.