Uprostřed první světové války, 25. prosince 1914, se na západní frontě stalo něco, co dodnes působí neuvěřitelně. Vánoční zázrak. Vojáci britské a německé armády, jinak nepřátelé na život a na smrt, na Vánoce složili zbraně. Bez rozkazů shora, jen z vlastní vůle. Společně prožili sváteční den – zpívali, mluvili spolu, vyměnili si drobnosti a na chvíli zapomněli na válku.
Tenhle příběh si připomínám každý rok, protože ukazuje, že i v těch nejhorších časech si lidé dokážou zachovat lidskost. O to smutnější je, že po více než sto letech tuto schopnost v dnešních válkách zjevně ztrácíme. A právě to dává vánočnímu poselství z roku 1914 ještě silnější význam.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.



