Současný socialistický prezident F. Hollande, do kterého se po tragickém působení jeho konzervativního předchůdce N. Sarkozyho zpočátku vkládaly velké naděje, selhal na plné čáře a do historie se zapíše jako nejméně oblíbená hlava státu v éře páté republiky. Hollande je typickým představitelem tzv. nové levice, která nehájí zájmy lidí práce, ale především různých menšin. Místo řešením vysoké nezaměstnanosti se zabývá stejnopohlavními adopcemi a „plebsem“ elitářsky pohrdá. To je syndrom většiny současných sociálně demokratických a socialistických stran, jejichž popularita napříč Evropou strmě klesá. Elektorát tradiční levice přebírá vlastenecká pravice, jejíž pohled na svět a mnohé sociální otázky je paradoxně mnohem levicovější než ten socialistický. Ostatně, tento fenomén bylo možné sledovat i v amerických prezidentských volbách, kde H. Clintonová jako reprezentantka umírněné levice byla favoritkou elit, zatímco pravicový D. Trump vystupoval v roli ochránce americké dělnické třídy.

F. Hollande si uvědomuje vlastní neoblíbenost a nehodlá kandidovat na druhé volební období, což mu ústava umožňuje. Místo něj bude barvy socialistů obhajovat exministr školství Benoît Hamon, který se sebelepším programem nemá šanci na úspěch, protože lidé už socialistům prostě nevěří. Hamona by podle posledního průzkumu preferencí z 31. ledna – 3. února volilo pouze 16,5 % respondentů a skončil by na čtvrtém místě bez naděje na postup do druhého kola. Příliš dobré vyhlídky nemá s 10 % ani kandidát radikální levice Jean-Luc Mélenchon. Po odhalení aféry se zneužíváním státních peněz padá i popularita dosavadního favorita a kandidáta republikánské pravice Françoise Fillona, který je s 18,5 % na třetím místě. I pokud bude nahrazen jiným politikem, např. Alainem Juppé, konzervativce to již nespasí. Dvě tradiční politické strany páté republiky – socialisté a republikáni – tak téměř jistě nebudou mít své kandidáty ve druhém kole.