Vojenskobezpečnostní komplex, CIA a neokonzervatisté se proti této jeho politice ostře ohrazovali, protože vyhlídka na mír mezi dvěma nukleárními mocnostmi jejich rozpočtům, moci i ideologii ani v nejmenším nevyhovovala.

Dobře si na ty boje vzpomínám, protože jsem se celého tehdejšího procesu účastnil. Pomáhal jsem Reaganovi vytvořit takovou ekonomickou základnu, která měla v konfrontaci s upadající ekonomikou SSSR vyvolat v sovětských představitelích – jestliže studená válka a s ní spojené stupňované zbrojení budou i nadále pokračovat - obavy z ekonomického pádu celého SSSR. Tato jejich obava se tak měla stát pákou, která je k dohodě o ukončení studené války měla učinit povolnějšími. A byl jsem to i já osobně, koho Reagan jmenoval do jeho tajné rady, kterou vybavil soudní pravomocí vyšší než měla CIA, a která měla vyhodnotit věrohodnost prohlášení této špionážní agentury o tom, že v probíhajícím závodě ve zbrojení už Sověti získali převahu. Tato tajná rada pak své zkoumání uzavřela konstatováním, že strašení CIA údajnou převahou Sovětů nad USA nemělo jiný smysl, než studenou válku protáhnout na večné časy, a s ní na věčné časy protáhnout i váhu CIA.

Vláda Bushe staršího, která nastoupila po Reaganovi, pak slib který dal Reagan Gorbačovi, že totiž za jeho souhlas se sjednocením Německa se NATO nepohne směrem na východ, dodržela.

Ovšem ne tak korupčničtí manželé Cintonovi. Ti ona ujištění, daná Sovětům Reaganem, s bohorovným klidem porušili. A dva další loutkoví prezidenti, Bush mladší a Obama, pokračující v Clintonově předávání moci neokonzervativcům i v jeho arogantní víře, že historie si vybrala USA za jedinou mocnost světa, znovu studenou válku nastartovali.

Šance lidstva žít v míru tak zemřela, a místo ní – už pod vlivem „neokons“ - pohrozily USA světu násílím, napadly osm zemí a podnítily „barevné rvoluce“ v dřívějších republikách SSSR.