To, co máme dnes, je stokrát nebezpečnější. Je to bezohledná a nezodpovědná agrese Washingtonu proti dvěma velkým nukleárním mocnostem – Rusku a Číně.

Zažil jsem americké prezidenty, kteří se snažili rozptýlit napětí s Ruskem. John Kennedy společně s Chruščovem vyřešili raketovou krizi na Kubě. Nixon vyjednal dohodu o omezení strategických zbraní (SALT 1), i dohodu o omezení systémů antibalistických raket, a navázal kontakt s komunistickou Čínou. Carter vyjednal dalekosáhlejší SALT 2 a Reagan společně s Chruščovem Studenou válku ukončili.

Berlínská zeď padla a Gorbačov, za souhlas Sovětského svazu se sjednocením Německa, obdržel od Západu slib, že NATO se už ani o píď dál na východ nepohne.
Mír byl na dosah ruky. A tehdy neokonzervatisté, kteří se díky izraelskému vlivu vrátili zpět do amerických tištěných médií, začali onen mír na dosah ruky likvidovat. Ukázal se být totiž příliš nákladný pro profit vojensko-bezpečnostního komplexu, a gigantické vojenské a bezpečnostní zájmy se zas prokázaly být mnohem mocnější, než lobby usilující o mír. A od doby kriminálního režimu Clintona každý americký prezident dřel  i v přesčasech na tom, aby napětí s Ruskem zvýšil.

V pátek hlas Izraele v USA, list New York Times (NYT), přidal k dehonestaci Ruska, šířené Hillary Clintonovou, úvodník opatřený titulkem: „Gangsterský stát Vladimíra Putina“. Že byl sepsán neokonzervativci dokazuje též ten fakt, že za všechny trable na Ukrajině a v Sýrii činí odpovědným jedině a pouze ruského prezidenta.