Nerad píšu o věcech opakovaně. Avšak deník New York Times (NYT) mi nedává na vybranou. Před pár měsíci jsem napsal komentář odsuzující přednášku historika Timothyho Snydera, která vychází zhruba z následujících předpokladů: Vladimir Putin cituje ruského filosofa Ivana Iljina. Iljin je fašista. Tedy i Putin je fašista.

Šestnáct děleno pěti = fašismus

Snyder svůj kousek zopakoval v komentáři pro NYT. Nazval jej: „Jak se ruský fašista plete do amerických voleb.“ V textu tvrdí, že Putin se snaží pod vlivem Iljina, který je jeho filosofickým vzorem, „diskreditovat jak volby, tak jejich pozorovatele“ a tím „zničit demokracii všude na světě“ (sic!).

Dále Snyder tvrdí: „Pan Putin se spoléhá na Iljinovu autoritu v kterémkoli kritickém bodě novodobé ruské politiky.“ To je skutečně neobyčejně nafouknuté sdělení – alespoň vezmeme-li v potaz fakt, že Putin citoval Iljina celkově pětkrát během politické kariéry trvající šestnáct let. Kromě toho je Snyderův popis Iljinových názorů záměrně jednostranný.

Absurdní závěry amerického profesora

Píše například, že „Iljin věřil, že lidská individualita je špatná“. Přiznám se, že jsem nepřečetl všechny Iljinovy spisy, ale četl jsem z něj dost a zatím jsem nepřišel na pasáž, která by opravňovala k podobnému závěru (podívejte se níže na citát o tom, že i vojáci jsou jednotliví lidé). Kromě toho se Snyder plete, pokud tvrdí, že Iljinovy kritické názory na demokracii znamenaly důvod k podrývání demokracie kdekoli jinde na světě.

Iljin byl ve skutečnosti toho názoru, že v jiných zemích, jako třeba ve Švýcarsku a Spojených státech, funguje formální demokracie výborně. Jasně konstatuje, že ačkoli nechce, aby Rusko následovalo jejich příkladu, nijak mu nevadí, když si ostatní země své záležitosti uspořádají, jak uznají za vhodné. Jeho teze ve skutečnosti zněla, že politický systém dané země má odpovídat specifickému uspořádání místního právního vědomí.