Pavel Herman: Příběhy bezpráví VIII. Odepření závěrečné řeči u soudu

Protože žalobci v civilním řízení u soudu nebylo umožněno závěrečné slovo, což by bylo možné považovat za vadu řízení a porušení práva na spravedlivý proces, rozhodl se proto žalobce podat ještě ten samý den, tj. 21. 11. 2018 úřední záznam na tento senát.

Obsah:
1) Podnět ke kárnému řízení (úřední záznam)
2) Vyřízení stížnosti - § 117 o. s. ř., § 216 a § 217, čl. 38 odst. 2 LZPS
3) Závěrem

1) Podnět ke kárnému řízení:

Dne 21. 11. 2018 se dostavil Alois Hlásenský, kde se účastnil jako účastník řízení na Krajském soudě v Brně pod sp. zn. 70 Co 105/2018. V úředním záznamu „Podnět ke kárnému řízení,“ uvedl:

„Při projednávání věci mně bylo celým senátem upřeno právo jednak závěrečné řeči a jednak vznést námitku podjatosti celému senátu před přerušením řízení, i když jsem se řádně hlásil a tento senát toto přehlížel. Proto jsem vstal a požádal o udělení slova, ale tento senát trval, že nemohu a nebudu hovořit. Protože mi vyhrožoval, že bude vůči mé osobě použito násilí ve formě přivolání justiční stráže, upustil jsem od jakéhokoliv slovního projevu.“

Dále v úředním záznamu žalobce uvádí:

„Tímto podávám podnět předsedovi soudu, aby s Mgr. Ivonu Krejčířovou, JUDr. Kateřinou Čuhelovou a JUDr. Michalem Ryškou zahájili kárné řízení pro bezprecedentní upření práva žalobce přednést doplňující závěrečnou řeč, protože žalobce má v jednání nejvyšší právní moc, která je nad právem advokáta. Dalším důvodem k návrhu na kárné řízení s těmito soudci, že jsem nemohl přednést námitku podjatosti před přerušením řízení a jsem nucen činit další právní kroky, a to jednak samozřejmě v rámci dovolání a formou tohoto podnětu předsedovi Krajského soudu v Brně.“

Kvůli dokazování uvedl Alois Hlásenský, že průběh řízení nahrával:

„V případě potřeb mám zaznamenán celý průběh řízení na zvukový nosič a můžu jej předsedovi na základě jeho vyžádání poskytnout. Tímto žádám vyrozumění, jak bylo s tímto podnětem naloženo. A současně se přihlašuji v řízeních, které budou s těmito soudci zahájeny, že jsem účastník z důvodu titulu poškozeného a žádám, abych byl včas o těchto řízeních informován a přibrán jako účastník řízení.“

Zdroj: https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=692166

2) Vyřízení stížnosti / úřední záznam – Krajský soud v Brně:

Dne 4. 12. 2018 soudce JUDr. Bachratý z Krajského soudu v Brně zaslal panu Hlásenskému „Vyřízení stížnosti,“ ve které se uvádí:

„Dne 21. 11. 2018 jste na sekretariátě předsedy soudu učinil ústně jedno z vašich dalších podání, jímž jste opět vyjádřil nespokojenost nad tím, jak u zdejšího soudu probíhá výkon soudnictví. Tentokrát jste si vzal na paškál věc sp. zn. 70 Co 105/2018 a svou nelibost s tím, jak s vámi bylo zacházeno v průběhu jednání v jednací síni, jste přetavil do požadavku vůči předsedovi soudu, aby podal návrh na zahájení kárného řízení s předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Čuhelovou, Ph. D., a soudci Mgr. Ivou Krejčířovou a JUDr. Michalem Ryškou. Nuže, tak jak je u odpovědí orgánů státní správy zdejšího soudu na vaše četná podání pravidlem, zklamu vás. Žádné kárné řízení nebude. Jednoduše proto, že nerozumíte zákonům a neznáte svá práva.“

Soudce JUDr. Bachratý dále argumentoval tímto zákonem:

„Způsob, jakým vůči vám jako účastníkovi řízení bylo postupováno v průběhu jednání, patří mezi výkon práv a povinností nezávislého soudu, jde zákonem aprobovanou pravomoc předsedy senátu, resp. senátu, pří řízení jednání (§ 117 o. s. ř.).“

§ 117 podle zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř.:

Předseda senátu zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá slovo, provádí dokazování, ční vhodná opatření, aby zajistil splnění účelu jednání, a vyhlašuje rozhodnutí. Dbá přitom, aby jednání probíhalo důstojně a nerušeně a aby věc mohla být úplně, spravedlivě a bez průtahů projednána.

Ve věcech příslušejících senátu mohou jednotlivé úkony při dokazování provádět se souhlasem předsedy také členové senátu.

Kdo ve věcech příslušejících senátu nesouhlasí s opatřením předsedy senátu, které učinil při jednání, může žádat, aby rozhodl senát.

Závěr hlavního líčení – Závěrečné řeči:

§ 216 podle zákona č. 141/1961 Sb., t. ř.:

Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že se další důkazy provádět nebudou, prohlásí předseda senátu dokazování za skončené a udělí slovo k závěrečným řečem.

Závěrečné řeči může předseda senátu přerušit jen tehdy, vybočují-li zřejmě z rámce projednávané věci.

§ 217 podle zákona č. 141/1961 Sb., t. ř.:

Po skončení závěrečných řečí a před odchodem k závěrečné poradě udělí předseda senátu obžalovanému poslední slovo. Během tohoto projevu nesmí být obžalovanému ani soudem, ani nikým jiným kladeny otázky.

Vzhledem k tomu, že se jedná o civilní soud, tak je zde možné si vystačit s Listinou základních práv a svobod:

Podle čl. 38 odst. 2 LZPS totiž platí, že „Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

Soudce JUDr. Bachratý ve výkladu zákonů pokračoval:

„Nic z toho, co jste uvedl do záznamu ze dne 21. 11. 2018, nevypovídá o tom, že by se ze strany předsedy senátu nebo soudců mohlo jednat o nevhodné chování. Váš podnět k zahájení kárného řízení tedy podle obsahu není ničím jiným, než nepřípustnou stížností na postup soudu v jeho nezávislé rozhodovací činnosti (§ 164 odst. 1, věta druhá, odst. 2. zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů, v platném znění). Podobných nepřípustných stížností jste už podal celou řadu a vůbec mne nepřekvapuje, že si libujete v jejich marném opakování.“

§ 164 podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích:

Fyzické a právnické osoby (dále jen „stěžovatel“) jsou oprávněny obracet se na orgány státní správy soudů se stížnostmi, jen jde-li o průtahy v řízení nebo o nevhodné chování soudních osob anebo narušování důstojnosti řízení před soudem. Zda jde o stížnost se posuzuje podle obsahu podání bez ohledu na to, jak bylo označeno.

Stížnosti se nelze domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti.

Anonymní podání se nevyřizují.

Soudce JUDr. Bachratý k vyřízení stížnosti ještě dodal:

„Pokud si snad myslíte, že postup soudu byl nesprávný a že vám byla odňata možnost jednat před soudem, tak byste přece na podkladě svých bohatých sudičských zkušeností měl vědět, že takové vaše přesvědčení můžete uplatnit v podobě žaloby pro zmatečnost z důvodu podle § 229 odst. 3 o. s. ř.“

§ 229 podle zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř.:

Žalobu pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným úředním postupem odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přístupné podle § 202 odst. 2.

Soudce JUDr. Bachratý vyřízení stížnosti uzavřel:

„Nakonec ale přece jen můžete být ze své stížnosti nepatrně potěšen. Že jste jí mně opět přidal další zbytečnou práci. Na druhou stranu velký dík za veškeré vaše nesmyslné žaloby a jiná zdánlivě kvalifikovaná podání, jež lze evidovat v rejstřících C a Co. Pomáháte nám jimi zlepšovat statistiku nápadu a výkonu, takže klidně houšť a ještě větší kapky.

Dokument dále obsahuje: Razítko Krajského soudu, uvedení jména soudce JUDr. Bachratý, pověřeného zastupováním místopředsedy Krajského soudu v Brně, za správnost vyhotovení podepsaná Lenka Hložková.

Toto jednání JUDr. Bachratého jako místopředsedy Krajského soudu v Brně je nevhodné a zároveň emoční, kde se stěžovateli Aloisi Hlásenskému zřejmě vysmívá a mám podezření, že z pozice místopředsedy soudu dokonce zneužívá svoje pravomoci.

Podobně porušují právo na spravedlivý proces tzv. opomenuté důkazy, tj. důkazy, které byly v řízení řádně provedeny, avšak nebyly zohledněny v procesu hodnocení, případně též důkazy, které vůbec nebyly provedeny, ačkoliv byly účastníkem navrhovány, přičemž k jejich neprovedení neexistoval legitimní a ospravedlnitelný důvod (srov. mezi jiným nález III. ÚS 61/94).

Na základě takovéhoto tvrzení ze strany místopředsedy soudu JUDr. Bachratého je potom zbytečné chodit k soudu, kde účastníkům je odepřeno právo předkládat důkazy, vznášet námitky a přednést doplňující závěrečnou řeč, což by bylo v rozporu s ústavním zákonem a listinou základních práv a svobod.

Zdroj: https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=692166

3) Závěrem

Panu Aloisi Hlásenskému byla u civilního soudního řízení odepřena závěrečná řeč: V případě trestního řízení by se jednalo o porušení § 216 a 217. Protože se ale jednalo o civilní řízení, kde tato problematika není v občanském soudním řádu definována, tak soudce JUDr. Bachratý možnost odepření závěrečné řeči u civilního soudu argumentuje na základě o. s. ř. dle § 117, kde předseda senátu zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá slovo, provádí dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění účelu jednání, a vyhlašuje rozhodnutí (viz. kapitola 2)

Pokud se na tuto problematiku podíváme z hlediska Ústavy, která je nejvyšším zákonem v ČR, kdy součástí ústavního pořádku je také Listina základních práv a svobod: Podle čl. 38 odst. 2 LZPS totiž platí, že „Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Pro občany totiž platí zásada: „Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“

Pokud se jedná o podání žaloby o zmatečnost, kterou je možné podat na základě zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dle § 229 (viz. kapitola 2), tak podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích podání takové žaloby kvůli nedbalosti nebo zaujatosti senátu vyjde každého občana zcela zbytečně na 5.000 korun. V tomto případě se ze strany senátu a soudců ani nejednalo o zmatečnost, ale o úmyslné porušení práva na spravedlivý proces.

Soud je služba občanům i samotnému státu a proto má být organizována ekonomicky, aby náklady na soudní řízení byly minimální. Všichni totiž chceme, aby zde soudy byly pro občany a nikoliv občané pro soudy. V tomto případě JUDr. Bachratý jako předseda Krajského soudu v Brně nejedná ekonomicky, když bude pan Hlásenský nucen podávat další žalobu, tj. žalobu o zmatečnost.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.