Po mnoha protestech veřejnosti a lobbistických průtazích v zákonodárných sborech začne totiž konečně platit, že kolem dálnic a silnic první třídy do vzdálenosti 250 metrů nadále nebude les stožárů s nápisy a vyobrazeními evidentně odvádějícími pozornost řidičů a v konečném důsledku působících jako veřejné ohrožení.

Místo toho, aby jako v civilizované společnosti všude na světě agentury ctily zákon a udělaly vše pro jeho respektování, vymyslely absurdní vytáčku se státní vlajkou na dotyčných plochách (která jako státní znak nesmí být prý odstraněna) a spustily povyk o vyvlastnění a maření podnikání. Klasický skupinový zájem získal ovšem podporu několika senátorů, a ti vznášejí dokonce ústavní stížnost. Patrně jde o dobře placenou drzost. Slušnému člověku nemůže připadat pochopitelné, že se maséři konzumentů odvažují mluvit o tom, že budou muset ukončovat platné smlouvy s klienty, jako kdyby nevěřili, že zákonná úprava opravdu začne platit. S čím počítali? Perfidita jejich chování není bohužel v českých poměrech ojedinělá. Vůbec se totiž neliší od nebetyčné drzosti šmejdů ani od lichvářských praktik poskytovatelů úvěrů či spekulantů se sociálním bydlením. Svrchovanost obecného zájmu je v případě tohoto typu venkovní reklamy průzračně jasná. Jak by to s ní dopadlo, kdyby se vyslyšelo volání „méně státu", nemusím dopovídat.