Tak budeme zase platit. Kdo? No my přece. My všichni, kteří přispíváme této vládě na to, aby nás mohla ještě lépe a efektivněji odírat a současně vyhazovat – v lepším případě do privátních tunelů, v horším ke zničení země – naše drsně vydělávané peníze. Toto je ten druhý případ.

Tentokrát se to bude jmenovat „flexibilní solidarita“. Velmi to připomíná „Fond solidarity“, na který vybíralo za minulého režimu ROH. Kdo neví, co ta zkratka znamená, nemůže znát ani Fond solidarity. Tak teď ho pozná v inovované podobě. Pokrok nezastavíš. Budeme platit za „nepřijaté migranty“ (politicky korektní výraz pro muslimskou invazi) a navíc je „dočasně ubytovávat“ na našem území. Fond solidarity 2016.

Teď, když máme, co jsme chtěli

Rozdíl je v tom, že kdysi jsme museli „dobrovolně“ přispívat na „Afriku“ a podobné světadíly každý za sebe (nepřispíval jsem - a nikdo mě kvůli tomu „nepopotahoval“), kdežto nyní to z našich peněženek vytáhne pokroková vláda. Nikoli stát. Vláda. Ta, jejíž předseda (soudruh Sobotka) je z ČSSD, místopředseda (agent Babiš) z pohnutí ANO a další místopředseda (havlista Bělobrádek) ze strany, která má kdovíproč v názvu křesťanská, a přitom si kdovíproč si říká Lidovci. To jen pro orientaci před blížícími se volbami.

Tehdy, za totality, režimu „nesvobody“ (musí se to tak říkat, je na to zákon), šlo o pár korun, které údajně směřovaly na „národně osvobozenecké hnutí“. Aby takové země jako Libye, a další, které se jí chtěly podobat (zdarma zdravotnictví, školství, státní byty), na to měly. A také na zbraně, aby se ubránily „západní svobodě a demokracii“. Kdoví, kde ty peníze skončily, nejspíš se za ně pořádaly pitky odborářů. Ale ženské aspoň dostávaly na MDŽ ručníky a před Vánocemi kolekce na stromeček.

Pak se jednoho dne ta svoboda a demokracie na nás snesly z čistého nebe. Koukali jsme na to s otevřenou pusou, odkudže nám ji dovezli a kdo? Zbytečné otázky. Ostatně Jakeš a spol. už byli opravdu nesnesitelní, nemluvě o zadrátované hranici, skrze kterou nemohl nikdo volně ven (ale ani dovnitř) – tak jsme to odcinkali na náměstích klíči. Domnívajíce se, že „teď když máme, co jsme chtěli“, budeme o svých věcech rozhodovat sami. Že se nás na základní otázky našich životů a naší země budou muset politici ptát – a my budeme smět prostřednictvím voleb odpovídat. Krásný nový svět.