Petr Hájek: Neviditelné stopy v posledním představení "made in Olomouc"

Již několik dní vzrušuje česká média další televizní scénkou tragikomická kabaretní dvojice Ištvan – Šlachta. Zase v ní před kamerami pobíhají policisté v kuklách, kteří odnášejí z bytů a kanceláří pytle se zabavenými dokumenty, převážejí bývalého ministra vnitra Ivana Langra z města do města, provádějí celonoční výslechy. Televizní štáby tráví celý den i noc před jeho domem v Olomouci či jeho kanceláří v Praze.

Kdo má rozum a trochu zkušeností, měl v tu chvíli vypnout televize, rádia a přestat alespoň na několik dní číst noviny – pokud tak ke své škodě ještě předtím činil. Je totiž od počátku jasné, že oba kabaretiéři z olomouckého nejvyššího státního zastupitelství a pražského Útvaru organizovaného zločinu (oficiálně zřízeného pro jeho odhalování) hrají stejně primitivní a nebezpečnou frašku jako obvykle.

Běda zemi, jež dopustí, že z „boje proti korupci“ se stane větší společenské nebezpeční než z korupce samotné

Právě proto jsme k tomu dosud neutrousili slovo, ale věnovali pozornost podstatnějším věcem. Po několika dnech je ale už přece jen jasněji. A svým způsobem to není nezajímavé. Ti dva, kteří spolu s hlavou „triumvirátu“ Lenkou Bradáčovou (na pokyn americké ambasády) provedli vládní puč v roce 2013, jsou totiž zjevně v problémech. A tak trochu hrají o svůj (snad jen profesní) život. Ale má to i další rozměr hodný pozornosti.

Falešné stopy

Ivana Langra nechme zatím stranou, dostaneme se k němu později. Jasné však je, že měl sehrát pouze roli falešné stopy, která ovšem přitáhne mediální pozornost. Tuto pro ně tak typickou cynickou odpornost si Ivo Ištvan a Robert Šlachta „střihli“ především proto, že bývalý ministr vnitra (Šlachtu instaloval a dokonce vyznamenal) má mezi lidem obecným málo sympatizantů a mnoho z nich by mu přálo, kdyby také skončil “v teplácích“. Samozřejmě, že ani nebyl obviněn a teď o něm už vlastně nikdo neví. V manipulovaných hlavách veřejnosti ale zůstala jeho „záře“, takže lid má už nadále v podvědomí, že jde o „politickou kauzu“ spojenou s ODS. Což nikomu nevadí, to už je folklór, kvůli tomu se (téměř) nikdo na kabaretiéry zlobit nebude.

Stejně tak nemá smysl se ani chvilku vážněji zabývat domnělou podstatou údajného korupčního jednání olomouckého hejtmana Rozbořila (ČSSD) – ať je to pravda či výmysl. Tak jako tak jde opět pouze o další falešnou stopu.

V nekonečně rozprostřených policejních odposleších, této neviditelně metastázující rakovině, kterou represívní složky státu v posledním desetiletí zcela systematicky přebírají politickou moc, mají už dávno na každého něco. Nahrávají prakticky všechny a všechno. Nemají však samozřejmě možnost si všechno poslechnout, natož analyzovat. Vytáhnou si vždy jen účelově toho, koho právě v nějaké inscenaci potřebují popravit. Hejtman se hodil, protože tomu dává „politický rozměr“.

Válka policajtů?

Ten má ovšem zakrýt, že ve skutečnosti jde o „válku policajtů“. Probíhala v Ištvanově Olomouci už dříve, zhruba od roku 2012. Policisté se navzájem vyhazovali, obviňovali, udávali, stíhali, pomlouvali – protože hájili zájmy svých „sponzorů“ v pozadí. Konečně ti, kteří prohráli, odešli před rokem do nedalekého Holešova, kde zřídil svou expozituru... no samozřejmě – Robert Šlachta! A zahájili odtud odvetu na „vyšší úrovni“.

Tady by se už dalo zbystřit. Třeba i pro to, že při zahájení útoku obešel Ištvan (zatím se tak ještě nikdy v historii nestalo) příslušnou Generální inspekci, která má vyšetřování policistů v popisu práce - a vše zorganizoval se Šlachtou: Neboli policie nyní vyšetřuje policii. Že už to začíná být zamotané? Také má být. Ono totiž jde ještě o něco jiného. Jak napsal v deníku E 15 Bohumil Pečinka:

„Je veřejným tajemstvím, že policejní prezident Tuhý je se Šlachtou v posledních dvou letech nespokojen. Korunu všemu nasadil článek v časopise Reportér, který popisuje živou komunikaci mezi Šlachtou či některými jeho podřízenými a Andrejem Babišem. I proto vyvolává celá akce otázku, jestli hluk kolem ní nemá překřičet pochybnosti kolem samotného Šlachty.“

Kořen věci

Teprve tady se konečně dostáváme k vlastní podstatě celé kauzy, v níž zakuklenci, hejtman, či bývalý ministr vnitra jsou pouhými dekoracemi: Ištvan se Šlachtou hrají o život. A celé „drama“ je tak ve skutečnosti ouverturou k jejich záchranné operaci. Současně tím říkají: Dejte si na nás pozor, můžeme zničit každého, kdo se nám postaví. Ať jde již o odpor vůči přijetí nového zákona o státním zastupitelství, jehož pomocí má prokuratura fakticky převzít otěže politické moci v zemi, nebo osobně o každého z nás. Jsme neodvolatelní.

Druhou rovinou (ale ve skutečnosti prvním plánem) je pak politické pozadí. Linka Babiš – Bradáčová – velvyslanec USA Schapiro je ještě stále málo zřetelná, ale nepochybná. Velký Andrej se připravuje na převzetí moci spolu s nimi. Jejich vzájemné krytí z nich učiní vskutku nedotknutelné – a neodvolatelné.

Pouze toto zjištění je na celé věci dostatečně zajímavé, aby mělo smysl na ni upozornit. Budeme se mu pochopitelně dále věnovat. A „nešťastný“ Ivan Langer, na jehož zádech se to celé rozehrálo? Dobře to popisuje Petr Štěpánek:

Petr Štěpánek: Tak si to shrňme:

Ministr vnitra Chovanec v televizi tvrdí, že policie na případ uvalila přísné informační embargo. Všude ovšem čekají předem povolané televizní štáby. A Sabina Slonková (známý to policejní kolaborant a informační kanál, slovo kanál myšleno doslova) má přesto k dispozici jedenáctistránkový příkaz k domovní prohlídce Ivana Langera. Nikomu to evidentně nevadí. Také Česká televize chrlí informace – i z policejních zdrojů – jako o život.

Co z toho plyne? Někdo tu kecá. Buď si novináři vymýšlejí, nebo ministr jen tak žvaní. Obojí je špatně.

A co že to ten zlotřilý Langer vlastně provedl? Budeme-li vycházet z informací policejní spolupracovnice Slonkové, je to věru pěkná sbírka zločinného jednání: Langer chodil do kavárny a povídal si tam s přáteli, taky si s kdekým telefonoval a dokonce má nějaké kamarády! Jo, a abych nezapomněl, taky nemá holou řiť.

Konec jízlivostí, teď už vážně. V normální zemi s normálními státními zástupci a s normální policií by byl dotyčný zdvořile vyzván, aby se dostavil ke svědecké výpovědi či k podání vysvětlení. Pouze v totalitní zemi a policejním státě je možné, že bývalého ministra vnitra, jenž není z ničeho obviněn, odvádějí za asistence televizních kamer policejní zakuklenci a rabují mu domácnost.

Pouze v totalitní zemi je možné, že novináři hromadně zapomenou, že také ještě existuje něco, čemu se říká presumpce neviny, a z bezúhonného člověka už jaksi předem poslušně vytvářejí v lepším případě pouze sprostého podezřelého a v horším už přímo viníka.

A ještě jednu věc je třeba zdůraznit. Celý ten policejně mediální spektákl se odehrál „ausgerechnet“ v den, kdy byl po sedmiletém soudním martyriu vynesen rozsudek, jenž je krutým obviněním zdejších novinářů a jejich svinských likvidačních pracovních metod. Mám na mysli Kmentu, Čásenského a další vykutálené novinářské sekerníky, kteří si na likvidaci jiných mastí kapsu. Datum vynesení rozsudku a Langerova očekávaného soudního vítězství nad Mladou frontou Dnes nepochybně znal i olomoucký vrchní státní zástupce Ištvan. Ani tohle načasování samozřejmě není žádná náhoda.

Již v době Ištvanova řádění v kauze Nagyová a spol. jsem napsal, že tento paranoidní člověk se svým umanutým vytváření konspiračních sítí a větví nejvíce upomíná na inkvizitora Bobliga, nechvalně proslulého z čarodějnických procesů. Paranoia evidentně pokročila a psychiatři stále v nedohlednu!

Běda zemi, jež dopustí, že z „boje proti korupci“ se stane větší společenské nebezpečí než z korupce samotné!

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.