„Kontroly na hranicích jsou jen formální, policisté, zdravotníci a hasiči mnoho lidí propustí bez kontroly, kamiony téměř vždy, pokud kamioňák sám aktivně nezastaví. Policie neměří teploty každému a už vůbec nekontroluje občanky, aby pustila jen lidi s trvalým pobytem. Na každém přechodu stojí desítky lidí s výstrojí a vybavením, my to platíme ani na svou práci kašlou a ohrožují nás všechny.“

To je úryvek z delšího svědectví Stanislava Dupače, které je k přečtení ZDE.

Zapadá to do celkového kontextu chování české veřejné správy. Aparát s několika tisíci zaměstnanci nebyl schopen včas nakoupit zdravotnický materiál. Když už se pomoc objeví, úředníci je brzdí, aby to nepoškodilo zájmy toho správného dodavatele. Pacienti jsou v kritickém stavu, ale není jim podáván lék, protože se čeká na razítko nějaké státní instituce. Ministerstvo zdravotnictví vytváří zmatky, brání testovat a léčit. Lékařka se vysměje pacientovi s koronavirem, odmítne ho otestovat, pošle domů metrem a vybídne, aby odložil roušku. Primářka mikrobiologie z fakultní nemocnice ve veřejném vystoupení ujišťuje lidi, že lyžování v Itálii je bezpečné. Moravské vesnice jsou uzavřené, ale desetitisíce Čechů jezdí každý den do práce do nejzamořenějších německých oblastí. A mohli bychom dlouho pokračovat.

A to jsme na tom podle všeho mnohem lépe než země na západ od nás.

Teď je k odpovědnosti za byrokratickou tupost a neschopnost volán k odpovědnosti Andrej Babiš. Je to oprávněné? Ano i ne.