Před 30 let pomáhal George Soros financovat pohyb země ke svobodným volbám, protože doufal, že místní obyvatele dokáže snadno zmanipulovat. Dnes podporuje pokus o zrušení svobodných voleb. Snad to můžeme brát jako určité ocenění nezávislého myšlení obyvatel českých zemí.

Zkrátka, není těžké mít pocit jednoty, když bydlíte v Praze nebo jejím okolí a většina vašich přátel poslušně demonstruje. Ale skutečnost může být jiná. Zcela jistě je jiná dnes, a nejspíš byla jiná i tehdy. I když z té doby nejsou věrohodné výzkumy veřejného mínění (a neprobíhaly skutečné volby), je jisté, že dost lidí, zvláště ve venkovských zemědělských oblastech, žádnou změnu režimu nechtělo. A pak tu byli lidé, kteří byli nazlobení na komunisty, ale k chartisticko-disidentské partě cítili ještě méně sympatií. To, co chtěli, byla změna v rámci stávajícího režimu. Ideálně provedená tak, že by staří funkcionáři byli ve stranické struktuře nahrazeni mladšími ekonomy a technokraty.

Jenže tihle lidé, kterých byly statisíce nebo možná miliony, neměli žádnou možnost zapojit se do veřejného dění. Demonstrace organizovala sorosovská opozice. Komunistická strana sice měla svá média, jenže mezi jejich personálem převažovali lidé protirežimně naladění. Média tedy logicky rychle přešla na stranu nové moci. Zastánci starého režimu nezbylo než sedět před televizí a nadávat. Ale ne moc hlasitě, protože nebylo jisté, zda nepřichází doba represí.