Na veřejné slyšení před poslanci Výboru pro mediální záležitosti PSP ČR, novináři a vlastně, díky přímému přenosu, i před širokou veřejností jsem se pečlivě připravil. Ale, jak už to tak v praxi bývá: „Žádný, byť sebelepší plán akce nepřežije první bojové nasazení.“ I stalo se… To podstatné ze svého připraveného konceptu jsem sdělil, ale radši, pro můj dobrý pocit, ho celý zveřejním v původní podobě.

Kdo jsem?

Jmenuji se Petr Jahn. Jsem celoživotní profesí produkční. Umím pracovat efektivně, v týmu, systémově a dbám na dodržování pravidel. Umím pracovat i ve stresu a s klidnou hlavou řeším i rizikové situace (lze doložit). V České, resp. v Československé televizi jsem ve funkci produkčního a šéfproducenta pracoval skoro dvacet let. Jako šéfproducent jsem zakládal zpravodajský kanál ČT24, který konečně dal impulz rozjezdu digitalizace u nás. Pro Volební výbor jsem v letech 2013 a 2014 připomínkoval Výroční zprávy ČT. I proto jsem vhodným kandidátem do Rady ČT.

Proč chci do Rady ČT I.

Vím tedy velice dobře, jak tato organizace funguje, a v Radě ČT bych se rád věnoval v první řadě kontrole hospodaření. Pořád dokola slýcháme, že ČT je kontrolována Radou ČT a že podstupuje pravidelné audity. No, dovolím si pochybovat, že je tato kontrola dostatečná. Protože ČT rozhodně neutrácí peníze nás, televizních poplatníků, s péčí řádného hospodáře. ČT vyrábí svoje pořady až třikrát dráž, než srovnatelné komerční subjekty.

A audity? Těch jsem ve funkci šéfproducenta Zpravodajství absolvoval 13 včetně toho forenzního za generálního ředitele Jirky Balvína. A právě forenzní audit by mohl sloužit jako dobrý základ pro hlubší kontrolu např. NKÚ. Protože dobře popisuje možné klientelistické a korupční linky napříč ČT. Ostatní pravidelné audity, které máte k dispozici ve Výročních zprávách ČT o hospodaření, jsou jistě zpracovány profesionálně, ale jsou zpracovány bez znalosti fungování televize jako firmy obecně. Dotazy auditorů mi vždy vyloudily trpký úsměv na tváři, když jsem musel po x-té vysvětlovat rozdíly v honorářích a podobně. Pokud chce být jakákoliv kontrola, tedy i audit, důsledný, musí dostat zadání, kam přesně a na co se podívat. Já to vím.

A když už jsem se zmínil o Výročních zprávách… Ve výročních zprávách ČT se pravidelně objevuje hrubě zkreslený statistický údaj, který podstatně vylepšuje veřejnoprávní obraz ČT. Mám na to zpracovanou analýzu. Připomínám, že výroční zprávy předkládá generální ředitel ČT, schvaluje Rada ČT, předkládá VMZ a následně schvaluje sněmovna.

Proč chci do Rady ČT II.

V Radě ČT bych se také rád věnoval zásadním změnám ve fungování veřejnoprávního média, které jistě nastanou. Jak říkám s nadsázkou: „Za vše, co se stane veřejnoprávním médiím po parlamentních volbách, může vláda Petra Fialy.“ Protože tzv. velká mediální novela byla bývalou vládou protlačena hrubě, na sílu, s despektem k televizním poplatníkům i řadě relevantních oponentů.

A jeden citát k věci: „Zvyšovat poplatky v posledním roce vládnutí je zločin na médiích veřejné služby, z poplatků se stalo politické téma…“ A víte, kdo je autorem? Modla všech veřejnoprávních militantů Václav Moravec!

Co zásadního bylo při schvalování novely špatně? Jako produkční jsem byl zvyklý pracovat na základě scénářů, následně jsem vypracoval rozpočty, kontrolované investorem, a teprve po jejich schválení jsem začal s vlastní realizací díla. Tzv. velká mediální novela se soustředila nejdřív navyšování poplatků, bez řádné hloubkové kontroly České televize. Pak se vypracovávalo znění zákona bez řádné diskuze, a nakonec vzniklo zadání, kterým se mělo začít, tedy co je vlastně ta veřejnoprávní služba, zde veřejnoprávní Memorandum.

Veřejnoprávnost?

Co ten termín vlastně znamená? Na to existuje řada názorů, mnohdy složitě formulovaných. Jako produkční jsem pro jednoduchost. Sledoval bych peníze. Na základě Výročních zpráv ČT je na výrobu pořadů pravidelně vyčleňováno „plus mínus“ 2,2 miliardy korun. Tak kdo má největší rozpočet, ten bude asi nejveřejnoprávnější, ne? Logika věci. Určitě tolik medializované zpravodajství. Necelá půl miliarda. No, na ten široký záběr nic moc. Má někdo víc? Že by umělecké dokumenty a publicistika, filmové koprodukce, seriálová tvorba, regionální výroba studií v Brně a Ostravě? Ti všichni dohromady mají jen „plus mínus“ 660 milionů. A kdo má tedy ten zbytek? No přeci „veřejnoprávní“ sport! Přes miliardu ročně z televizních poplatků!

Takže ušetříme papír, protože příští text Memoranda veřejnoprávní televize bude znít asi takto: „Veřejnoprávní televize bude vysílat především sport minimálně na dvou lineárních kanálech a v mezidobí mezi světodějnými sportovními událostmi bude vysílat zpravodajství a publicistiku, o nedělích a o svátcích pak filmová a seriálová díla z vlastní produkce.“ (sarkasmus)

Vzhledem k tomu, že znám většinu osob a subjektů, které se dostaly na poslední chvíli do řádné diskuze o novele, rád bych v Radě ČT působil jako mediátor/styčný důstojník připravovaných změn. Českou televizi mám rád jako firmu a nepřeju jí nic zlého, ale změny jsou už neodvratné.

Všechny moje názory na fungování ČT i v širších souvislostech jsou veřejně publikované a lze je cca od roku 2014 dohledat. Své názory neměním. Jsem televizní profesionál, který by v kontrolním orgánu ČT rozhodně neměl chybět. Proto Vás tímto žádám o podporu mojí kandidatury do Rady ČT!

Aktuální stav: Jsem mezi vybranými osmnácti adepty na šest postů česko-televizních radních. Při znalostí všech konotací si příliš nefandím. Ale co když…?

(autor je bývalý šéfproducent Ředitelství zpravodajství, aktuální publicistiky a sportu ČT)

Psali jsme:

Petr Jahn: Jeden den v Senátu – NKÚ, mediální novela a velryby - část 2.

Petr Jahn: Jeden den v Senátu – NKÚ, mediální novela a velryby – část 1.

Petr Jahn: Důtka pro generálního ředitele Součka - Rada ČT kritizuje rušení zpravodajských pořadů, o předraženém sportu se raději taktně mlčí

Petr Jahn: Veřejnoprávní fiasko! Kdo chce víc nemá nic