Málokterý zaměstnanec odchází z práce relaxovat s pocitem dobře vykonaného díla, které je vedením příslušně oceněno. Málokterý podnikatel pociťuje radost z toho, že jeho zákazníci ho na jedné straně pochválí za kvalitní produkt a naopak ho zkritizují za předražený nekvalitní produkt, on chce slyšet přece chválu jako jemu prospěšnou reklamu. Přitom je zcela přirozené ocenit v mezilidských vztazích to dobré, co těmto vztahům prospívá a upozornit na to nedobré, co jim škodí. Kolik lidí v řídících pozicích si uvědomuje, jak důležitá je zpětná vazba od podřízených? Kolik podnikatelů si uvědomí, že upozornění na nekvalitu je ta nejlepší cesta, jak kvalitu zlepšit a moci se tím pochlubit?

Lidská společnost se skládá z lidí. Ale my, lidé jsme jeden od druhého se mnohdy velmi výrazně lišící. Nejde přitom o vzhled, ale o způsob, jímž se chováme vůči jiným lidem. Není divu, že se cítíme dobře ve společnosti příjemných lidí, kteří jsou civilizovaní a vyzařuje z nich klidná důstojnost a vnímavost. Můžeme takové chování reálně očekávat i od osob v řídících pozicích? Obecně není důvodu, proč by takové očekávání nemělo být realistické. Jenže zkušenost z praxe mnohdy vyjadřuje pravý opak: Někteří lidé v řídících pozicích jakoby postrádali elementární schopnost sounáležitosti se svými podřízenými, což se projevuje v neochotě vyžadovat od nich realistickou zpětnou vazbu. Přitom zpětná vazba je základem nejen efektivního řízení, ale také příslušných modulů manažerských informačních systémů. Netřeba manažerského vzdělání k pochopení prosté skutečnosti, že řízení nezávisí jen na osobě, která řídí, ale především na informacích, které se řídící osobě dostanou přímo od zdroje – od podřízených pracovníků. Kolik řídících osob vyžaduje od (pod)řízených osob reálné informace a kolik jim nejen poděkuje, ale také tyto informace uplatní ve svém řízení?

Učiňme nyní malou odbočku. Čeština používá pro označení řídící osoby slovo „ředitel“. Nebylo tomu tak vždy; stará pravidla českého pravopisu znala slovo „řiditel“ a také je vysvětlovala – ten, kdo řídí. Tedy kdo řídí, je řiditel, protože ředitel je ten, kdo ředí. Tak alespoň vypadá lingvisticky a sémanticky důsledná terminologie. Je však možné, že se v průběhu času poněkud vytratily zobecněnou zkušeností nabyté vědomosti o řízení a byly nahrazeny něčím, co připomíná ředění samotné podstaty řízení. Pokud se tento fenomén rozšířil natolik, že zobecněl, není divu, že máme na řídících pozicích místo řiditelů pouze ředitele. Jenže takový závěr by neodpovídal realitě, neboť existují ředitelé, kteří dělají čest své činnosti a řídí vskutku excelentně včetně maximálního využívání zpětné vazby ku prospěchu celého lidského společenství v dané instituci i v dané zemi. Prostě řídit znamená mnohému porozumět a současně a především – umět řídit nejprve sebe. Lidová moudrost říká, že není těžké si poručit, ale je mnohdy neskutečně těžké se i poslechnout. Právě zde lze hledat jednu z příčin neefektivního řízení neschopnými řediteli.

Vraťme se tedy k interakcím mezi řídící osobou a osobami jí řízenými. Zásadní význam má rozložení vědomostí a schopností v pracovním lidském společenství. Historie ukazuje pomalý, mnohdy přerušovaný a zpět se vracející vývoj vědomostní úrovně populace v kterékoli části světa. V roce 2018 můžeme konstatovat, že se vědomostní báze díky povinné školní docházce rozšířila na drtivou většinu populace. Jenže to, co obsahují dnešní základní vědomosti lidí je na mnohem vyšší úrovni než tomu bylo např. ve středověku. Tak ostatně většinou s uspokojením vnímáme pokrok ve vzdělání. Jenže to, co by bylo skvělé ve středověku, nemusí být skvělé dnes. Číst, psát, počítat a porozumět základním biosférickým a socioekonomickým podmínkám je v dnešním složitém světě plným nekulturností pro mnohé lidi zdánlivě příliš náročný cíl. Proč již nestačí umět číst, psát a počítat? Důvodem je nespolehlivost toho, co je čteno, psáno a počítáno. Nejde přitom pouze o přirozené chyby, jichž se my, lidé, jako tvorové nedokonalí dopouštíme, ale zejména o záměrnou změnu informačního obsahu řeči, textu a číselných údajů. Tuto záměrnost faktického falšování je nutné vysvětlit.