V roce 1964 začal přednášet na l'École des hauts études en sciences sociales a v roce 1981 byl jmenován profesorem na College de France. Od roku 1975 řídil sociologický časopis Actes de la recherche en sciences sociales, který založil. Svými díly, názory a postoji ovlivňoval (a nutno říci též často pobuřoval) francouzské i evropské intelektuální kruhy. Byl považován za dominantní - stejně tak váženou jako odmítanou - leč nepominutelnou osobnost sociologie sklonku 20. století.

Ve svém díle se P. Bourdieu zabýval všemi oblastmi společnosti, kterou zkoumal pod úhlem několika konceptů, jako jsou: pole (sociální prostor strukturovaný zápasy o přivlastnění statků), habitus (systém trvale vtisknutých schémat vnímání a konání), kapitál, který může být ekonomický, kulturní, čehož příkladem je diplom), společenský (vztahy) nebo symbolický (pocty, uznání) a konečně legitimita. Bourdieu se zajímalo vzdělávací systém - Les Héritiers (1964), la Réproduction (1970), o status umění - l'Amour de I'art (1966), lés Regles de I'art (1992), o elity – Noblesse d'État, Grandes écoles et esprit de corps (1989). Ve svých pracích zdůrazňoval sílu modelů chování získaných v původním prostředí - La Distinction (1979), konflikty, které působí ve všem společenském konání - Ce que parler VElut dire: I'économiedes échanges Iinguistiques (1982); les Enjeux du football (1994); I'Emprise du journalisme (1994). Publikoval i úvahy o náboženských a rituálnich praktikách, o Heideggerovi, o fotografii.

Z jeho obsáhlého a rozmanitého díla je třeba zmínit ještě Homo academicus (1984), Questions de sociologie (1980), Méditations pascaliennes (1997) a la Domination masculine (1998).

Kniha O televizi se skládá ze dvou přednášek, které představují kritické zamyšlení o fenoménu televize v moderní společnosti a s tím souvisejících otázkách, zejména vlivu politiky, vlastnictví, a také povaze a roli novinářů. Autorovy úvahy jsou nekompromisní, a velmi potřebným zrcadlem toho, co nazývá narcisistní samolibostí žurnalistického prostředí. Proto také kniha po svém vydání vyvolala u francouzských mainstreamových mediálních kruhů značný odpor, což je svým způsobem potvrzení, že kritika dopadla na pravá místa.

V úvodních pasážích Bourdieu prezentuje svá východiska a důvody, proč se vůbec otázkou televize jako vlivotvorného média zabývá.