To byla politika nejméně pěti z osmi Zemanových protikandidátů (vyjímám z toho Mirka Topolánka a Petra Hanniga, možná i Jiřího Hynka). Propagační masáž, která se strhla v kampani dle hesla anti-Zeman, chvílemi připomínala kobercový nálet. Druhý důvod jistě tkví v tom, že společnost je reálně rozdělená, a můžeme si klást otázku, komu toto rozdělení slouží. Určitě těm, kdo chtějí (vědomě či podvědomě) nestabilitu, protože v té se dobře krauluje za pašalíky a výhodami všeho druhu, neboť – jak pravil už latiník – divide et impera: rozděl a panuj. Rozdělená společnost je snadným soustem k (o)vládnutí. Jenomže shodneme se všichni na dělících čárách toho dělení? Jedni budou říkat, že je to vztah k Evropské unii, druzí, že vztah k Rusku, třetí že k Číně...

Slovo změna

To jsou však všechno jen vnější záminky k vyvolání napětí uvnitř společnosti, které spoléhají na menší nebo žádnou informovanost manipulovatelných jedinců o věcných podstatách těch vztahů (k Unii, Rusku, Číně atd.). A pak - od počátku hrálo hlavní roli slovo, způsobující v našich luzích vždycky největší rozpaky, a to je slovo změna. Dobrá, změna. Ale k čemu? Známe stav dnešní, řekněme zemanovský, ale jaký má být stav budoucí, třeba drahošovský? To se nepodařilo Drahošově týmu zřetelně objasnit, pokud v tom sám vůbec má úplné jasno, kromě toho, že by chtěl být víc vstřícný k eurounijní nomenklatuře.

Proto to dopadlo, jak to dopadlo. Protože větší města, univerzity, intelektuální elity, nebo i jen ti, kdo se za ně považují, víceméně nepožadují vysvětlení slova změna. Kdežto střední a menší města a obce nevolají po změně. Zeman dostal v prvním kole o 3/4 milionu voličů víc než v prvním kole před pěti lety, což může znamenat jen to, že prostě tyto lidi přesvědčil o tom, že svou práci podle nich dělá dobře.