To byla politika nejméně pěti z osmi Zemanových protikandidátů (vyjímám z toho Mirka Topolánka a Petra Hanniga, možná i Jiřího Hynka). Propagační masáž, která se strhla v kampani dle hesla anti-Zeman, chvílemi připomínala kobercový nálet. Druhý důvod jistě tkví v tom, že společnost je reálně rozdělená, a můžeme si klást otázku, komu toto rozdělení slouží. Určitě těm, kdo chtějí (vědomě či podvědomě) nestabilitu, protože v té se dobře krauluje za pašalíky a výhodami všeho druhu, neboť – jak pravil už latiník – divide et impera: rozděl a panuj. Rozdělená společnost je snadným soustem k (o)vládnutí. Jenomže shodneme se všichni na dělících čárách toho dělení? Jedni budou říkat, že je to vztah k Evropské unii, druzí, že vztah k Rusku, třetí že k Číně...
Slovo změna
To jsou však všechno jen vnější záminky k vyvolání napětí uvnitř společnosti, které spoléhají na menší nebo žádnou informovanost manipulovatelných jedinců o věcných podstatách těch vztahů (k Unii, Rusku, Číně atd.). A pak - od počátku hrálo hlavní roli slovo, způsobující v našich luzích vždycky největší rozpaky, a to je slovo změna. Dobrá, změna. Ale k čemu? Známe stav dnešní, řekněme zemanovský, ale jaký má být stav budoucí, třeba drahošovský? To se nepodařilo Drahošově týmu zřetelně objasnit, pokud v tom sám vůbec má úplné jasno, kromě toho, že by chtěl být víc vstřícný k eurounijní nomenklatuře.
Proto to dopadlo, jak to dopadlo. Protože větší města, univerzity, intelektuální elity, nebo i jen ti, kdo se za ně považují, víceméně nepožadují vysvětlení slova změna. Kdežto střední a menší města a obce nevolají po změně. Zeman dostal v prvním kole o 3/4 milionu voličů víc než v prvním kole před pěti lety, což může znamenat jen to, že prostě tyto lidi přesvědčil o tom, že svou práci podle nich dělá dobře.
Kdo stojí za Drahošem?
Miloš Zeman se v posledních dnech před druhou volbou vzepjal ke dvěma heroickým výkonům, myslím tím debatu na TV Prima a zejména na ČT. Ukázal nejen, že je navzdory věku a stavu stále velmi dovedný rétor, vyzná se v proceduře ústavní funkce, umí argumentovat ekonomicky i politicky, své odpůrce, kteří očekávali nějaké unavené breptání, asi zklamal. Jiří Drahoš jistě mnohé fascinoval tím, že se do toho zdánlivě marného boje vůbec pustil. Můžeme samozřejmě spekulovat, zda to bylo jeho rozhodnutí nebo dohoda nějakých zákulisních sil, leckdo už leccos vyzradil, třeba Petr Kolář, když veřejně vysvětloval své angažmá v Drahošově týmu, když ještě nedlouho předtím ohlašoval vlastní kandidaturu. A kdo stojí za Kolářem, víme. Víme také, že to byl právě on, kdo odstartoval v roce 1997 Sarajevský atentát, za přičinlivé spolupráce s Josefem Zieleniecem. A kde dnes najdeme toho? Inu, v New York University, spolu s Klvaňou, Pajerovou a dalšími, pod taktovkou Havlova poradce Jiřího Pehe. Kruhy se uzavírají a staré psy novým kouskům nenaučíš.
Lépe než Schwarzenberg, ale jen nadšenec
Drahoš se ukázal jako člověk, který navzdory tomu, že není vůbec připraven pro výkon vysoké státnické funkce, má aspoň odvahu. A to jistě není málo. Jeho handicapem byl nepochybně výběr nejbližších poradců, kteří ho vybavili pro boj na téma anti-Zeman, ale ne na diskuse o národním hospodářství, geopolitice a dalších podstatných věcech z oboru prezidentství. Vnucuje se opět otázka, zda si tyto poradce vybíral sám – viz výše. Tak jako tak měl Drahoš lépe zvládnutý primární marketing, než třeba Schwarzenberg před pěti lety, netlačil tolik na pilu, ale na druhou stranu každé jeho veřejné vystoupení jej ukázalo jako bytost (někdo by řekl: loutku), která vůbec netuší, co čeho se pustila.
Nicméně výsledek je znám. A jeho hlavním přínosem, je fakt, že máme v čele státu opět politika, a ne politického nadšence či ochotníka jako mají třeba na Slovensku, a to by nás mělo naplňovat nadějí, že se v budoucích bojích, a že jich v Evropě obrazně i fakticky asi zažijeme víc než dost, neztratíme.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
