I letos přijedou obrněné kolony s vlajkami pruhů a hvězd, k tomu jejich výletu patří naše dálnice. Vzpomínám si na jejich první cestu přes Českou republiku, to byla před lety velká událost. V městech hrála hudba, někde stály děti s praporky i mávátky, nad dálnicí transparenty o věčném nerozborném přátelství, vedle sebe s vlajkami US stáli obdivovatelé vojenské techniky, staří skauti i naivní holátka. Děti lezly po obrněncích, vojáci jim do kapes cpaly žvýkačky i čokoládu. ČT pohotově snímala to štěstí a radost … konečně přijeli! Politici i kumštýři se předháněli, kdo bude více tleskat, kdo více bude vidět pod tou vlajkou pruhů a hvězd. K sepětí s americkými hochy sloužily pohotové fotografie s dodatkem, že i v této vypjaté době naši občané projevili „semknutost, odhodlanost a věrnost“ panovnickému trůnu.

Od té doby se mnohé u nás změnilo. Před rokem se odporoučel ze žulového podstavce, hrdina od Berlína, v duchu známé postavičky z Černých baronů a jeho slavné: „My strana rozhodujeme, kdo je hrdina a kdo ne.“ K tomu ještě přichází zprávy o ruských špionech, kteří dírou v plotě pronikli do přísně střeženého vojenského areálu… Výbuchy v „muničáku“ otřásly celou Evropou. Bude válka? Zcela vystrašení sledujeme strnulé tváře hlasatelů i politiků, slovo špion zní v každé druhé větě. Vztahy s Ruskou federací jsou na bodu mrazu. Po první vlně jásotu a hrdinných výrazů přichází zklamání, někdo to špatně na ministerstvu počítal a tak v Moskvě se přestane chodit na svíčkovou nebo na plzeňské. Za několik dnů v Českém domě nebude ani kuchař, ani pokojská…