Nebyl to leckdo, byl to skutečný monarcha, poslední český král Ferdinand V., též zvaný Dobrotivý. Ten po své abdikaci v roce 1848 dožíval své bytí na Pražském hradě. Byla to figurka spíše k politování, nebyla ale trapná. Pražané měli svého Ferdáčka rádi, na jeho procházkách Prahou jej zdravili a on jim pozdravem odpovídal. Ferdáček po těch celých 26 let pražského pobytu, Praze nikdy neublížil… Figurky prostě patřily do historie Prahy. Na rozdíl od toho nešťastného Ferdáčka, jsou ty dnešní figurky trapné. Trapnost je totiž to nehorší, co může politika potkat. Stává se směšným, a to je osud těch dnešních figurek. Praha díky těmto figurkám se stala málem pupkem světa.

Figurky slavily úspěch. Zahraniční média zařadila Prahu na první stránky svých deníků, podobně tak i televizní stanice. Čtenář se jistě oprávněně zeptá na důvod tohoto zájmu ? Co se stalo ? Jsme na špici evropské vzdělanosti, určujeme tempo unijní ekonomiky, nebo jsme postavili dalších sto kilometrů dálnic a po železnici se naše rychlovlaky řítí napříč Evropou… ? Ne, ne, nic takového se nestalo, to jenom Praha chce změnit svou historii, pokácet symboly, které se figurkám nehodí a případně vyhlásit světu válku. Trapných figurek přibývá, ….