Karla měla nejspíš našlápnuto k velké kariéře. Jistě snila svůj velký sen o maršálské holi. Hned při svém nástupu na ministerstvo obrany postavila generály pořádně do latě. Otevřela okna a pustila do ministerských kanceláří pořádný svěží vítr. Začala gruntovat, vymetat pavučiny, otvírat zakázané šuplíky… S Karlou měl na ministerstvo přijít konečně pořádek. Přáli jsme jí ten úspěch. Byla to sympatická, ale i rázná žena.

Přiznejme si také, že ministerstvo obrany mělo na ty své ministry vždy pořádnou smůlu. Ministři se tam střídali jak ti svatí na Staroměstském orloji. Posuďte sami, od roku 1993, tedy za 25 let samostatné České republiky, se jich na ministerstvu obrany vystřídalo 17. To je v průměru 18 měsíců na jednoho. Mezi těmi 17 ministry byly z dnešního pohledu úsměvné mediální hvězdičky. Tedy ta pověstná hvězdná pěchota. Jejich jména i dnes budí úžas, kdo všechno si troufl řídit českou armádu. Byly doby, kdy by tito lidé nemohli velet ani rotě záložáků na bramborové brigádě.