10. června 1942 dopadla německá pomsta na do té doby zcela nenápadnou hornickou vesnici nedaleko Kladna. Toho dne se v Protektorátu ke každodenním popravám se zařadili i zcela nevinní obyvatelé Lidic. Podobný osud postihl za 14 dnů i osadu Ležáky na Vysočině. Obě obce se tak připojily svým osudem k tisícovkám nacisty vypálených a vyvražděných vesnic na Ukrajině, v Bělorusku, Polsku, … patří k nim i Český Malín na Volyni.

Vyvražděné a vypálené Lidice se staly výkladní skříní německého „pořádku“ v Protektorátu, měly být důkazem pevné německé okupační ruky. Měly být i trestem českému národu za zdařilý atentát na zastupujícího říšského protektora generála R. Heydricha. Lidice, byly vybrány zcela nahodile, milenecký dopis se stal jen záminkou k pomstě. Německá odplata měla vyvolat v národě strach a hrůzu. Karl H. Frank, vůdce sudetských Němců a představitel Protektorátu, byl osobně přítomen této lidické exekuci. Německá statistika smrti z 10. června 1942 budí hrůzu i po 78 letech. Připomínám to zejména těm lhostejným či historie neznalým, ale i těm falešným vykladačům dějin.

Ten den bylo popraveno 173 mužů, ve věku od 14 do 84 let, nacisté byli ve svém konání vždy přesní i důkladní, o několik dnů později bylo dodatečně popraveno dalších 26 občanů Lidic, mezi nimi i dva 15letí chlapci, kteří náhodně unikli popravě při prvním „třídění“ obětí v Lidicích.