Autoři obou posudků jsou odborníky na dějiny novověku, resp. moderní dějiny, s bohatou profesionální kariérou. Navíc představují v celé kauze jediný ve veřejném prostoru zaznamenatelný hlas z řad historické obce. Proto je pochopitelné, že oběma textům byla věnována patřičná mediální pozornost. O to naléhavěji však považujeme za svou povinnost upozornit na problematičnost stanovisek obou posuzovatelů.
Ani autoři posudků nepopřeli, že se v textech, o něž tu jde (tj. v Kovářových pracích a ve starší práci britského historika B. Cowarda), vyskytuje řada téměř shodných dlouhých pasáží a desítky identických odkazů (z velké části v témže pořadí a na stejných místech téměř totožného textu). Rovněž nepopřeli, že na desítkách míst v Kovářových publikacích u přeložených či parafrázovaných odstavců chybějí odkazy na zdroj, tedy na Cowardovu studii. Obhajobu Kovářových textů tak zakládají pouze na skutečnosti, že na několika jiných místech autor na Cowarda odkázal, a především na faktu, že celek díla není ani v jednom případě plně totožný s předlohou. Krom toho se podezření z plagiátorství snaží vyvážit poukazem na zásluhy, prestiž a postavení Martina Kováře v rámci historické obce a Univerzity Karlovy.
Bez ohledu na výsledné posouzení konkrétního případu jsme přesvědčeni, že takto dalekosáhlá relativizace kritérií, jež odlišují samostatnou vědeckou práci (byť třeba syntetickou a na sekundární literatuře založenou) od nepřiznaného přejímání cizího díla, může mít pro historickou vědu v našem prostředí devastující účinky. Pro ty z nás, kteří vyučují na vysokých školách, je navíc těžko představitelné, že bychom nadále po studentech vyžadovali pečlivé dodržování základních pravidel historického řemesla a přitom se smířili s tím, že jejich nedodržování v případě zkušeného profesionála má být považováno za legitimní. Stanoviska obou posuzovatelů tak ohrožují integritu oboru výrazně závažnějším způsobem než případné pochybení či vědomé obcházení pravidel ze strany jednotlivce.
Přejeme si, aby se v naší historické obci pěstovala a dalším generacím předávala náročná a kritická historická věda s mezinárodním přesahem. Její nezbytnou podmínkou ovšem zůstává dodržování základních pravidel vědecké práce. Na etických a odborných standardech je třeba trvat na všech úrovních, od studentů a doktorandů až po profesory a akademické funkcionáře.
K 3. únoru 2019 se k prohlášení připojili:
doc. Mgr. Robert Antonín, Ph.D.
PhDr. Matěj Bílý, Ph.D.
Mgr. Iveta Coufalová
Mgr. Kateřina Čapková, Ph.D.
Mgr. Kamil Činátl, Ph.D.
doc. PhDr. Ivana Čornejová, CSc.
Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D.
PhDr. Milan Ducháček, Ph.D.
Mgr. Michal Frankl, Ph.D.
PhDr. Adéla Gjuričová, Ph.D.
JUDr. Barbara Havelková, LL.M., D.Phil.
PhDr. Hana Havlůjová, Ph.D.
doc. Dr. phil. Mgr. Pavel Himl
Mgr. Jiří Hlaváček, Ph.D.
PhDr. Přemysl Houda, Ph.D.
doc. Libora Oates-Indruchová, Ph.D.
Mgr. Jaroslav Ira, Ph.D.
Mgr. Jiří Janáč, Ph.D.
Mgr. Jakub Jareš, Ph.D.
doc. PhDr. Martin Jemelka, Ph.D.
Vzhledem k tomu, že k tomuto prohlášení se chtějí připojit také další historici a historičky, zveřejňujeme jej v tomto on-line formuláři pro sběr podpisů. Zájemce prosíme o vyplnění jména, e-mailové adresy a titulů (pokud nemáte titul před, či za jménem, vyplňte jako mezeru).
Petici můžete podepsat ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
