Výsledek zmíněného výzkumu nemůže nikoho překvapit. Pokud totiž položíte komukoliv otázku na kvalitu sexuální spokojenosti, naprostá většina se pak shodne na tom, že v mládí to bylo lepší než dnes. Ostatně víme dobře, že i v zimě bylo více sněhu, léta nebyla tak úmorně parná, nebylo tolik povodní, bylo méně dopravních nehod atd. atd. Všechno je to pochopitelně zatíženo subjektivitou osobních vzpomínek. Vždyť přece v průběhu života i těch nemocí přibývá a trvale platná je zkušenost, že „když člověk přichází do let, všechno ho začíná bolet.“

Taky je nesmírně ošidná definice „štěstí“, protože přece všichni dávno víme, že „štěstí je muška jenom zlatá“. Místo iluzorního „štěstí“, které jak známo sedne i na vola, se rozhodně vyplácí sledování „životní spokojenosti“, kterou můžeme celkem spolehlivě u každého člověka měřit „tady a teď“. Výraz „spokojenost“ je méně absolutní pojem než výraz „štěstí“. „Spokojenost“ je termínem veskrze racionálním, zatímco „štěstí“ je kategorií emocionální, citovou.

Tak se hezky posaďte a zamyslete se nad tímto problémem: na obrázku si představte žebřík, který má deset příček. Vrchol žebříku zachycuje váš nejlepší možný život a dolní konec váš nejhorší možný život. A teď mi řekněte, na kterém stupni právě teď v této chvíli stojíte! Tomuto žebříku se v sociologických výzkumech říká Cantrilova stupnice.